Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIII

Když znal Něchljudov Selenina jako vysokoškoláka, byl to vzorný syn, věrný kamarád a na svůj věk velmi vzdělaný muž vybraných způsobů, jemného taktu, vždy elegantní a hezký, a přitom neskonale upřímný a poctivý. Studoval výborně, bez zvláštní námahy a bez nejmenšího pedantství a dostával za písemné práce zlaté medaile.

Nejen slovy, ale i ve skutečnosti si vytkl za cíl svého mladého života sloužit lidem. Tu službu si nedovedl představit jinak než jako službu státní, a proto si po skončeném studiu systematicky rozebral všechny obory, jimž mohl věnovat své síly, usoudil, že bude nejužitečnější v druhém oddělení osobní kanceláře, v níž byly sestavovány zákony, a nastoupil tam. Ale přestože vykonával co nejpřesněji a nejsvědomitěji vše, co od něho bylo žádáno, neukojil v tom místě svou potřebu být prospěšný a nedokázal v sobě vzbudit vědomí, že jeho činnost je žádoucí. Neuspokojenost po srážce s nejbližším, velice malicherným a ctižádostivým představeným tak vzrostla, že z druhého oddělení odešel a přestoupil k senátu. V senátě mu bylo lépe, ale pocit neuspokojenosti ho pronásledoval i nadále.

Neustále cítil, že to vůbec není to, co očekával a co by mělo být. Když už byl v senátě, vymohli mu příbuzní jmenování kammerjunkerem, a pak musel ve vyšívané uniformě, v bílé plátěné zástěře jet kočárem děkovat všemožným lidem za to, že mu byla udělena lokajská hodnost. Ať dělal, co dělal, nemohl pro ni najít rozumný výklad. A ještě víc než v úřadě cítil, že to „není ono“, ale jednak se nemohl toho jmenování vzdát, aby nezarmoutil ty, kdo byli přesvědčeni, že mu tím působí velké potěšení, jednak to lichotilo nižším vlastnostem jeho povahy a těšilo ho, když se v zrcadle viděl ve vyšívané zlaté uniformě a když požíval úcty, kterou to jmenování budilo v některých lidech.

Stejně se mu vedlo i v manželství. Byl mu zprostředkován sňatek z hlediska společenského skvělý. A oženil se rovněž zejména proto, že odmítnutím by urazil a zranil jak nevěstu, která po tom sňatku toužila, tak lidi, kteří sňatek zprostředkovali, a dále proto, že sňatek s mladou, půvabnou urozenou dívkou lichotil jeho samolibosti a těšil ho. Avšak záhy se ukázalo, že sňatek je ještě méně „ono“, než byl úřad a dvorní hodnost. Po prvním dítěti už si žena nepřála děti a začala vést honosný společenský život, kterého se musel volky nevolky účastnit. Nebyla nijak zvlášť krásná, byla mu věrná, a třebaže se zdálo, že z toho života nemá nic než hroznou námahu a únavu, nemluvě ani o tom, že tím otravovala život muži, přece takový život horlivě vedla. Všechny jeho pokusy změnit ten život narážely jako na kamennou hradbu na její všemi příbuznými a známými podporované přesvědčení, že to tak musí být.

Dítě, děvčátko s nazlátlými dlouhými loknami a nahýma nohama, bylo stvoření otci úplně cizí zejména proto, že bylo vedeno docela jinak, než si přál. Mezi manžely zavládlo obvyklé neporozumění, ba nedostatek dobré vůle k vzájemnému pochopení a tichý, němý zápas, skrývaný před cizími (...)

(......)