Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIV

Něchljudov a advokát odešli ze senátu a vykročili po chodníku. Advokát nařídil kočímu, aby jel za ním, a začal Něchljudovovi vyprávět historku onoho ředitele departmentu, o němž senátoři vykládali, jak byl usvědčen a jak místo nucených prací, které by mu podle zákona patřily, dostal jmenování gubernátorem na Sibiř. Advokát dopověděl historku v celé její nechutnosti, pak s mimořádným požitkem vykládal, jak různé čelné osobnosti ukradly peníze vybrané na dosud nedostavěný pomník, kolem kterého dnes ráno jeli, dále líčil, jak si milenka toho a toho přišla na burze na pěkných pár miliónů, jak ten a ten prodal a ten a ten si zase koupil ženu, načež začal vyprávět o podvodech a všelijakých trestných činech vysokých hodnostářů, kteří nesedí ve vězení, nýbrž na vedoucích místech v různých státních úřadech. Příběhy, jejichž zásoba byla zřejmě nevyčerpatelná, působily advokátovi velkou rozkoš, neboť přesvědčivě dokazovaly, že vydělává peníze zcela poctivě a bezúhonně ve srovnání s prostředky, jichž k témuž účelu užívali i vysocí petrohradští hodnostáři. A proto byl advokát velice překvapen, když Něchljudov nevyslechl do konce jeho poslední vyprávění o trestných činech hodnostářů, rozloučil se s ním, najal si drožku a jel domů na nábřeží.

Něchljudovovi bylo strašně smutno. Byl smutný především proto, že zamítavá odpověď senátu schválila nesmyslnou krutost spáchanou na nevinné Maslovové, i proto, že ještě víc ztěžovala jeho nezvratné rozhodnutí spojit s Maslovovou svůj osud. Smutek ještě vzrostl, když advokát tak radostně vykládal strašné historie o panství zla, a nadto Něchljudov stále a stále vzpomínal, jak nehezky, chladně a odpudivě se tvářil Selenin, kdysi milý, upřímný a šlechetný.

Když se vrátil domů, odevzdal mu vrátný s jistou dávkou pohrdání dopis, který prý napsala ve vrátnici nějaká ženská, jak se vyjádřil. Dopis byl od matky Šustovové. Psala, že chtěla poděkovat dobrodinci, dceřinu zachránci, a že ho snažně prosí, aby přijel k nim na Vasiljevský ostrov, Pátá ulice, číslo to a to. Psala mu, že je to nanejvýš nutné kvůli Věře Jefremovně. Nemusí se obávat, že bude obtěžován projevy díků. Nebudou s ním o vděčnosti mluvit, ale prostě je bude těšit, když ho uvidí. Ať přijede podle možnosti zítra dopoledne.

Druhý dopis byl od bývalého Něchljudovova kamaráda, křídelního pobočníka Bogatyrjova, jehož Něchljudov požádal, aby osobně odevzdal připravenou žádost sektářů panovníkovi. Bogatyrjov psal svým velkým rázným písmem, že žádost odevzdá carovi přímo do rukou, jak slíbil, ale že ho napadlo, že by snad měl Něchljudov nejprve požádat člověka, který v tom rozhoduje.

Po dojmech z posledních dnů v Petrohradě se Něchljudova zmocnila naprostá beznaděj. Nevěřil, že by ještě něco dokázal. Plány, které si dělal v Moskvě, mu teď připadaly jako nějaké jinošské sny, v kterých se lidé neodvratně zklamou, jakmile vstoupí do života. Nicméně považoval za svou povinnost vykonat v Petrohradě vše, co si předsevzal, a umínil si, že hned zítra se (...)

(......)