Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

VZKŘÍŠENÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXIX

Osobní vlak, kterým jel Něchljudov, odjížděl za dvě hodiny. Něchljudov se nejprve chtěl v té časové přestávce ještě podívat k sestře, ale po všech dopoledních zážitcích cítil, jak je rozrušen a zmožen, usedl v restauraci první třídy na pohovku, a vtom ho docela nečekaně přepadla taková ospalost, že se převalil na bok, dal si ruku pod tvář a rázem usnul.

Vzbudil ho číšník ve fraku, s odznakem a ubrouskem.

„Pane, neračte být kníže Něchljudov? Hledá vás nějaká paní.“

Něchljudov vyskočil, mnul si oči, až si vzpomněl, kde je a co se všecko stalo dnes dopoledne.

Ve vzpomínkách mu vytanul průvod trestanců, mrtví, zamřížované vozy a zavřené ženy, z nichž jedna rodí v bolestech a bez pomoci, zatímco druhá se na něho bolestně usmívá za železnou mříží. Ve skutečnosti měl před sebou něco docela jiného. Stůl prohýbající se pod lahvemi, mísami, svícny a příbory. Mrštní číšníci pobíhají kolem stolu. U kredence vzadu v sále – za mísami s ovocem a za lahvemi – prodavač a záda cestujících, kteří šli k pultu.

Zatímco se Něchljudov narovnával, aby se zase posadil, a ponenáhlu se probíral, všiml si, že všichni přítomní zvědavě hledí ke dveřím. Podíval se také a spatřil procesí, nesoucí v křesle dámu, která měla hlavu zahalenou vzdušným závojem. Nosič vpředu byl lokaj a zdál se Něchljudovovi povědomý. Vzadu šel rovněž povědomý vrátný v čepici s prýmkem. Za křeslem šla elegantní nakadeřená panská v zástěrce a nesla raneček, něco kulatého v koženém pouzdře a slunečníky. Ještě dále šel kníže Korčagin se svými odulými pysky a apoplektickou šíjí, v cestovní čepici, prsa vypjatá, a ještě kousek vzadu – Missi, bratránek Míša a Něchljudovův známý diplomat Osten s dlouhým krkem, s ohryzkem a vždy veselou tváří i náladou. V chůzi cosi důrazně, ač šlo patrně o nějakou šaškovinu, vykládal usměvavé Missi. Vzadu šel mrzutý doktor s cigaretou.

Korčaginovi se stěhovali ze svého statku poblíž města ke kněžnině sestře na statek u nižněnovgorodské trati.

Procesí nosičů s panskou a doktorem se odebralo do pokoje pro dámy, budíc zvědavost i úctu ve všech přítomných. Starý kníže se posadil ke stolu, ihned si zavolal číšníka a něco si objednával. Missi a Osten také zůstali v restauraci a už se chtěli posadit, když zahlédli ve dveřích známou a šli jí naproti. Byla to Natalja Ivanovna. Vstupovala v doprovodu Agrafeny Petrovny do restaurace a rozhlížela se na všecky strany. Zahlédla Missi i bratra téměř zároveň. Šla nejprve k Missi a Něchljudovovi jen pokynula. Ale sotva se s Missi políbila, už se obrátila k němu.

„Konečně jsem tě našla,“ řekla.

Něchljudov vstal, pozdravil Missi, Míšu i Ostena a zůstal stát; dali se do řeči. Missi vyprávěla, jak jim vyhořel dům na vsi, takže se teď musí stěhovat k tetě. Osten začal při té příležitosti vykládat veselou anekdotu o požáru.

Něchljudov ho neposlouchal a obrátil se k sestře.

„Mám takovou radost, žes přijela.“

„Jsem tady už dlouho,“ řekla. „Jsme tu s Agrafenou Petrovnou.“ Ukázala na Agrafenu Petrovnu, (...)

(......)