Vladislav Vančura

HRDELNÍ PŘE ANEBO PŘÍSLOVÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola osmá je plná nesmyslů

Raději vynechám chválu četnického stavu, kterou chtěl Půlpytel soudce získat. Krátce, pravil, že andělství četníků je nepopiratelné a že jim vyrůstají na zádičkách malinká křidélka. Žádal jsem ho, aby něco řekl o místě zločinu, a tu spustil velmi zdaleka.

„Skalička je výtečný dvůr, který se nevyplácí a nic neskýtá, leda zajíce, kteří se po honech věší na bidélka. Je to pěkná podívaná, jak se kymácejí, ale jinak by vás vzal čert, neboť ve skaličské stáji je dvacet devět kusů dobytka a mohlo by ho býti sto třicet sedm, svítí se v nich petrolejovými lampami a mohlo by se svítiti elektrickým proudem, mohl by tam býti lihovar vedle sušárny na čekanku, mohla by se síti řepa, ale sejí se jenom obilniny a ty, aby to vzal ďas, leží na sýpkách a sytí myši, neboť člověk nikdy neví, kdy by nejvhodněji prodal. Je s tím práce! Abyste každou hromadu po dvou měsících přehazovali a tu si dvorští chlapi (mor na básníky, kteří oslavují oráče!) sypou zrní do kalhot a za košili, majíce zálusk na králičinu, která je po obilí jako buchtička. Panebože, na Skaličce se vystřídalo něco správců! Jeden z nich měřil vodní srážky, luskal prsty nad barometrem, studoval chemii a mluvil věčně o mrvě. Druhý zastával názor, že mrcha vždy zůstane mrchou a co prý tam, to tam a o to hlavy nelam. Byl hezký čtyřicátník, jenže byl drzý a střílel hostem zajíce před nosem. Třetí kradl, čtvrtý šišlal, pátý čpěl prasečincem, šestý měl duši inženýra a zašel, nemaje po ruce traktory a parní oračky, sedmý byl semenář, osmý koňař, devátý štěpař a tak šli jako kluci ze školy až po zvěrolékaře. To se ví, že je jiná práce u Budišína, nedali si vtlouci domácí mrav a my jsme je poslali k čertu. Dobrá vůle jí koláče, zlá tepe hlavu a pije řídké pivo. Dobře jim tak, ale šlo to od deseti k pěti. Měli jsme na štěstí druhou hlavu v tobolce a v dobré, pane, bylo z čeho bráti a chleba péci.

Tak se měly věci, když jsem odešel z domu. Vrátil jsem se k otcově smrti. Nyní se rozpomeňte, s kým se můj bratr oženil a jaký byl dobrák. Za několik měsíců vrátily se na Skaličku radovánky a pilo se, zatím co můj bratr chodil po lesích.“

„Pah,“ vpadl mu Skočdopole do řeči, „to již známe, ale chcete-li slyšeti pravdu, pil jste vy s několika kumpány, kteří se k vám přitovaryšili, a protože jste nebývali střízliví, vedli jste všelijaké řeči. Vrávorá-li opilec lesem, zdá se mu, že stromy poskakují, to je váš případ.“

„Nechte mě,“ odpověděl Půlpytel, „nabírám dechu, abych provedl zdůvodnění přístupné vašemu rozumu. Dne desátého září bylo na Skaličce čtrnáct mužů a sedm paní, na druhý den se počínal zaječí hon. Zde je výčet střelců: Kosmonosý Váňa, chlapisko bez peněz a v toulavých botách. Přišel jen tak, aby se neřeklo, že není všude tam, kde se střílí. Druhý v pořadí čtrnácti je Skočdopole. Byl poněkud zánovnější, než je dnes, hleděl si pilně ručnice a pil, jak by smet. Proč jste k nám chodil?“

Soudce chtěl odpověděti, ale Půlpytel neposlouchal a jal se vypočítávati (...)

(......)