Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Schůzka

Mezi nespokojenými měšťany byl kupec jménem Fridinger a ten nesl pohanění tíže než ostatní. Když uplynuly dva dny, vzrostl v jeho nitru pocit urážky tak příliš, že toho nemohl snésti. I svolal ten kupec všechny své druhy do kampsorova domu u Svatohavelské brány. Když se shromáždili a zaujali místa podél stěn, řekl jim takto:

„Jsou práce pilné, jimž se nedostává cti, a jsou křiky šlechticů, kteréž jsou slaveny jako ušlechtilé a krásné činy. Šrůtka bývá vynášena a platí v očích lidu; zato pilné konání, které opatřuje nádheru a skýtá tkanivo, kožišiny, dobrá koření i vína i vonná dřeva, za nic není považováno.

Tak lidé jedni – a to jsme my, kramáři, – žijí u velikém útlaku a druzí – to jsou pánové hrádků – se těší výhodám a slávě.

Byli jsme stále tupeni a snášeli jsme křivdy. Teď však, když byl uražen kupec z nejbohatších, nemůžeme toho déle snésti!

I pravím vám, že je třeba jíti před krále a žádati, aby ten svévolný šlechtic Petr byl přinucen osvědčiti našemu druhu tolik cti, kolik se vyjadřuje příbuzným, újcům a strýčkům. – Radím tedy kramáři z domu U žáby, radím mu a vybízím ho, aby vyhledal pomoc cisterciáka jménem Heidenreich a těch králových rádců, kteří nám jsou nakloněni. Až získá jejich pomoc, nechť padne Reichert před králem a nechť žádá, aby král dal jeho synovi za choť dceru šlechtice, který Reicherta potupil; bez příbuzenských svazků nebude totiž mezi námi a mezi šlechtici pokoje, jeden druhému zůstane nepřítelem.“

Řka to rozhlédl se kupec po svých druzích, ale ti hleděli jen na konečky prstů a překládali nohy a hladili si nos. Nikdo nevěděl, kterak odpověděti. Věc jim naháněla strachu, – ale zříci se jí? Couvnouti tam, kde rozhodný člověk dává rozhodnou radu? Platiti za chudáka, krčiti se uprostřed shromáždění? – Nikoliv!

Když minula chvilička úleku, připojili se všichni kramáři k hlasu prvního kramáře a jali se pobádati Reicherta, aby učinil, co se mu radí.

„Nikdy,“ říkali, „nebylo nabádání vážnějšího, nikdy jsme neslyšeli jasnější hlas rozumu.“

Když domluvili, vstal jiný kupec a vyšel před (...)

(......)