Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Svatý Jakub

Je kostel, kde při trošce štěstí může bohatý kupec obcovati pobožnostem po boku šlechticů, a ten kostel se nazývá Svatý Jakub. – Rozumí se: setkání urozených lidí s prosťáčky se nepřiházejí každého dne, rozumí se, že kramář může s podobným štěstím počítat jen při zvláštních slavnostech…

Hospodář od Žáby přemýšlí takto o svých vyhlídkách, láme si hlavu, vysílá na zvědy chytrého služebníka, pletichaří a konečně se dopátrá, že se pan Petr pozítří vypraví do svatojakubského kostela. – Proč ne? Proč by se lidské pokolení aspoň jednou za rok nemělo rozpomenouti, že jsme všichni stvořeni z bláta a z hlíny?

Dobrý kupec Reichert cítí, že odtud bude všechno snadničké. Zdá se mu, že velká část věci je již vykonána. Zamne si tedy ruce, potěžká měšec, setře peříčko s rukávu a pospíchá ku své choti.

„Milá ženo, pozítří půjdeme k Svatému Jakubu, ale to ti povídám, musíš se držet vznešeně! Tvůj náhrdelník má cenu devíti vesnic, nezadávej si tedy nadbíháním té urozené havěti! Stůj na svém místě, stůj zpříma! Pokyň na pozdravení kramářek, pokloň se lehounce šlechticům. – Doneslo se mi, že nás chce vyhledat ten chuďas purkrabí Petr. Dej mu na srozuměnou, že kupecké mravy jsou lepší než způsob vojenské chásky, dívej se přimhouřenýma očima, drž lokty pěkně vzhůru a ani nešpetni!“

Paní Angela na znamení poslušnosti políbí svému choti ruku, zardívá se, je šťastna, všechno slibuje, ale sotva se za hospodářem zavřely dveře, již se obírá vlastními záměry. – Zavolala jednu ze svých služek a praví jí takto:

„Jdi do jakubského chrámu, vyhledej kostelní sluhy, rozděl jim tento váček a nevracej se, pokud ti nepřislíbí, že mě pozítří uvedou do kostela jako urozenou paní. Očekávám za ty peníze, že přede mnou budou kráčet pozpátku a že budou šoupat nohama. Dále očekávám, že kolem nás udrží drobet volného místa.– Co, máš oči na šťopkách? To je, miláčku, takhle: Hospodář se sejde v kostele se vznešeným purkrabím a já s pannou, která ti bude jednou rozkazovat. – Nedivím se, že jsi zaražena, vždyť znáš jen ledabylý mrav, jsi pouhá prosťačka, ale tvá paní ti přece svěřuje krásný úkol: Jdi, postarej se, aby kolem mého místa nebyla tlačenice, a aby chrámoví sluhové uvedli dceru purkrabího, pana Petra, po můj bok!“

Služka byla vtipnější než se Angele zdálo: Vyřídí věc do poslední tečky a ještě jí zůstane za nehtem dobrých pár plecháčků. – Kramářova choť nemá však o ušetřených brakteátcích ani potuchy, kramářka služku chválí, celou sobotu ji chválí, celou sobotu přerovnává truhlice a v neděli je krásně ustrojena. Když zazněl zvon, obrátila se žena k Reichertovi: „Je čas,“ pravila. „Zavolej našeho synáčka, naši útěchu v stáří! Zavolej také pachole, které ti nosívá kožich, a nechť jsme již venku!“

Reichertovi byla malá dušička. Poznával, že se zapletl. Poznával, že mu nic nepomůže.

Prosím vás: Před ženou se to mluví! Člověk se vychloubá, slibuje hory doly, tluče se do prsou, ale když se má hádat s pyšným šlechticem, zdřevění mu jazyk…

Krátce a (...)

(......)