Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Fretka a obušek

Za nějaký čas nalezl hospodář U žáby záminku, aby šel se svým synkem k panu Petrovi na návštěvu. Vybral si nejkrásnější plášť, poručil synáčkovi, aby oblékl dvoubarevný kabátec. Dlouho se chystal na cestu. Konečně sedí v sedle.

„Jste, chaso, na koních? Ukažte se! – Aha, aha! Tenhle kabát není bez poskvrny. – Ty, Eustachu, si utáhni opasek! – A nechybí vám, služebníci, nějaká přezka? – Co? Hlavy vzhůru! Pamatujte, že nestrpím, abyste se klátili sem a tam! Držte se po vojensku!“

Řka to pokynul kupec družině, aby se dmula, a ohlédl se po synáčkovi. Filipus seděl na urostlé klisně a jakkoliv byl trochu útlý, přece se podobal rytířům. Tvář měl spanilou, jeho ruce byly jemné, jeho nos byl dobře vyklenut, jeho vlas byl hebký a sám od sebe se kadeřil.

„Ach,“ myslil si kupec, „až promluví, až začne říkat slova, která si osvojil, až vytřepe z rukávu svou zdvořilost, až svolností, které se podivuji, přejde prázdnou haluznou pana chudáka, musí i ten Pučmigroš Petr pochopit, že můj syn je šlechtičtější než šlechtic a že se mu nikdo nevyrovná.“

Potom milý kupec vyrazil k bráně a odtud do polí a v háj. Když byli v polovině cesty, přišlo mu na mysl, že se nepoohlédl po fretce, kterou chtěl přivézti na zbraslavský hrádek. Sáhne si tedy k srdci, vyrazí vzdech.

„Při truhlici a zámku, chaso, že jste zapomněli na to zvířátko! Že jste nechali fretku doma!“

„Marně se hněváš,“ odpověděl Filipus, „tvá fretka se zmítá v pytli. Nese ji támhleto chlapisko.“

Kupec sáhl na pytel, ale fretka se bránila.

„Ouvej, běda mi, fretka je učiněný štír! Kdyby bylo po mém, šlápl bych jí na krk. – Je ovšem pravda, že jsme ji nesvěřili do dobrých rukou. Eustach fretku pobláznil a uřknul.“

Podobné řeči se špatně poslouchají. Filipus také neměl rád, když jeho otec dával najevo prostotu a když třepaje rukou vyrážel své „houvej“ a „ach“. Zmocnila se ho nechuť, chtěl mluvku napomenouti a neučinil to jen proto, že dobrý mrav a také náboženství přikazovalo, aby svého otce ctil.

Kupec tedy tlachaje a upocen, synáček však mlčky a s čelem neposkvrněným dojeli k zbraslavskému hrádku. – Co dále? Sluhové se oprašují, Eustach vyňal z pytle fretku, váže ji na provaz a kupec si zatím rovná myšlenky:

„Synu milý, zbývá nám vykonati maličkost, já však, který jsem uvykl pracem závažným, nemám chuť mluviti do větru. Pozdrav šlechtice svou ozdobnou řečí a měj se vůbec sám k slovu. – Pro tvého otce, když nepronese jediné věty, to bude pramizerná zábava!“

Takto hovoříce a v nevalné tedy shodě vyhledali brod a vjeli na nádvoří lovčího hrádku, kde rostly vysoké stromy.

Pau Petr zahlédl oknem podomka či písaře z domu U žáby a snadno si domyslil, kdo to přichází. Domníváte se, že se rozhněvá? Nikoli! Poznával v tom královy prsty, a protože byl spíše ochoten odpadnouti od tělesného života než od věrnosti, ustrojil svou tvář vlídně.

Když se přivítali, řekl kupec panu Petrovi, že je cestou všecek roztřesen a že tedy žádá, aby syn zastal tatíčka, a aby mluvil, (...)

(......)