Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Rybářská chyše

Vypravuje se, že třetího dne Kmitas dorazil k místu na pravém břehu řeky Vltavy, které se nazývá Výr. Došel tam po bludné pouti. Třikrát vstoupil do proudu Mže, třikrát se vrátil k vltavskému údolí, třikrát zkřížil své stopy. Ohař nemohl vyslídit cestu, kterou se bral, člověk ji nemohl rozeznati.

Ať Bůh a všichni svatí a třeba všichni ďáblové stojí ku pomoci tomu, kdo se skrývá! Ať stojí ku pomoci chuďasovi, ne vrahům, ne ničemné chásce, ale poctivému chlapíku, který chránil svou kůži, a nyní je štván z kouta do kouta! Ať každý z těch ubožáků nalezne poklidnou samotu a ať se jeho hospoda podobá chýši, která přijala Kmitase!

Pokud běží o pohodlí, může být ta hospoda drobátko lépe vybavena a trochu prostornější, neboť, abychom řekli pravdu, Kmitasův příbytek nemá čím by se zalíbil. Stojí na malém návrší těsně nad kamenitým břehem, který je rok co rok zaplavován řekou. Před dvěma stoletími sroubil kdosi tu chatrč z kmenů, jež přinesla voda a sedm pokolení ji opřelo přístavky, komůrkami, krytým mlátkem, chlévci, sýpkou a ovšem i kůly, neboť je na spadnutí. Střechu má děravou, čpí dýmem, ale ohniště vesele praská a kotel, slavné kyvadlo domu, kotel dobře zavěšený je pln mastné kaše. A když jsme již u toho nářadí: Kotel se zvolna kolébá na třech řetězích, terč jeho stínu přechází po stropě. – Sem a tam se houpe stín, sem a tam se hýbe obraz rybářských sítí a v tom pohybu je tolik mírnosti, že na člověka jde malátný spánek.

To je pravda, rybář by spal. Dřepí u ohně, klímá, ale ženské a robátka, kterých je tu víc než dost, určitě nezdřímnou. Jedny mají plné ruce práce, druhé se hašteří, vrní a lezou s místa na místo. – Jakýsi andílek bubnuje beraními hnáty a jeho sestřička si popálila dlaň, teď naříká, má ústa dokořán a v hloubi jejího chřtánu je vidět maličký, třesoucí se tipec.

Ale teď přišel čas, abychom řekli slovo o rybáři. Učiňme zmínku, že se jmenoval Přich a spusťme o tom kolik měl dítek, jakého pánaboha vyznával, v jakém pořádku žil, jak se spravoval, jak smýšlel.

Tak tedy, Přich byl dobrý stařeček. Narodil se šedesát let před příhodami, o nichž se mluví, z křesťanské matky, ale jeho otec byl tak trochu pohan. To souvisí s lenošivým způsobem života a s bajkářstvím, které uvázlo všem rybářům v síti. Nic naplat, černé vody tekoucí z věku do věku jsou plny povídaček. Člověk jimi snadno nasákne. Jak se měl tomu hříchu ubránit Přich, když jeho otec a všichni jeho dědové rybařili? Byl z mokrého pytle, podědil blouznivou duši, nedbal o výdělek, nedbal o pány, nedbal o kněze a tloukl špačky nad čeřenem. – Porážet les, hlomozit se na poli, česat šlechticova koně, nosit za velmožem zbroj, tahat kameny ku stavbě kláštera? Kdež by! Přich a jeho předkové dávali přednost sladké zahálce, platili mizerně desátek, čekali nad svou sítí, čekali nad poplavkem. Bylo jim milejší hádat se s ozvěnou než s mnichy. Chtěli mít poslední slovo, pokoj, trošíček jídla a na konci svého putování vlídný trest či raději dobrou odplatu na (...)

(......)