Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Starý dům

Kmitas klusal cestou-necestou a pátého dne dorazil v končinu, kde stával hrad, [na] místo, které se nazývá Mladá Boleslav. Tam v té končině byl dvorec šlechtický. A nepodobal se ten dvorec těm novým sídlům, ale byl zvetšelý a vládl v něm duch, který již dávno neměl místa mezi šlechtici. Hospodář nazýval se Jan, jeho choť pak Kateřina. I měli ti lidé jediného syna a dvě dcery. Z levého boku narodil se však hospodáři syn, který se nazýval Jan. A ten levoboček Jan byl krásnější než syn z manželského lože. Měl mysl jasnou, řeč dobře plynula mu se rtů, ale když ten jinoch stával před lidmi, stávalo se, že se zajíkal a že mu jazyk dost hbitě nesloužil. Dobrý tatíček miloval své syny stejnou měrou. Je tomu tak, ale když ve snách či za nějaké okouzlené chvíle je spatřil, spočinula jeho pravice na rameni toho levobočka. I zdá se, že mu v tajnosti a v skryté mysli dával přednost před ostatními a že mu byl nejdražší. A jest třeba uvésti, že Bůh, který nás všechny stvořil, učinil šlechtice podobna rybáři z vltavského kraje. Podobali se sobě jako bratři. Jeden byl povídavý, druhý si potrpěl na řeč a mluvil do větru. Jeden byl stár v šprýmování a druhý se rád zasmál nějaké nicůtce, které si člověk jedoucí na koni pramálo všímá. I prodléval ten člověk zbůhdarma na poli dívaje se Pánubohu do oken a slyšel hourání lesa a všelijaké hlasy a jeho život byl prostný, jako je život chudáka. Byl chůd, jeho statek sotva mu skýtal obživy. Lidé poddaní a ženy, mužští a starci zle žili pod jeho lehkou rukou a všeho se jim nedostávalo. I rozběhli se po vůkolních končinách k těm, kdo lépe spravovali svůj majetek. Šli k hrazeným městům, stali se láníky, táhli se k bohatcům. I prázdnila se půda milého šlechtice a kovárny zůstávaly prázdné, kováři neměli díla, ševci marně čekali na své usně, oráči neměli koní, ale protože pán i čeleď chtěli jísti, nezbývalo, než aby kladli tenata a tu a tam si něco přisvojili. Tak statek hynul.

Tam, kde muž podřimuje, kde si špatně počíná, kde zahálí, kde nedbá o věci časné, tam často paní nastupuje na jeho místo. I jest jako hospodář. Chodí za čeledí, přikazuje jí práci, časně vstává, dohlíží, poroučí a vše, co zanedbal pan manžel, uvádí do pořádku. V tom tedy statku, v domě šlechtice podřimujícího, na místě muže vládla paní Kateřina. Byla mysli živé, hbitých rukou a výmluvného jazyka. Ale nic naplat, její práce a pečlivost se nesetkávala se zdarem, neboť jak tomu bývá u ženských, neměla mysl usebranou, od jedné věci přeskakovala k věci druhé a na čas vzdálenější vůbec nemyslila. Bylo jí nejmilejší jen to, co lze přehlédnouti a co lze zavříti do truhlice, zboží, jídlo, zrní a dobytek. V ten čas měšťané a kupci se starali o trh, ale paní dbala jen o zboží a vlnu. Ubohé plecháčky navléknuté na nějakou tkanici připadaly jí velmi nicotné. Zato nad díží dobrého mléka a nad hrudkami omastku jí plesalo srdce. Ta tedy paní přísná a rychle odpovídající, ta paní moudrá a přece nedohlédající, kam ukazoval nový mrav, vládla (...)

(......)