Vladislav Vančura

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO III
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Srážky

Hospodář, syn druhorozený a syn z nemanželského lože jedou na lov. Naprovází je služebnictvo, žádný pes neběží v jejich stopách. Jedou sami, jedou na bystrých konících a jen Kmitas jde po jejich boku. Kráčí s rukou na klisnině uzdě, klusá, co chvíli se vymrští do sedla, co chvíli se sveze dolů. Je vesel, jeho hlas jasně zní, jasně vykřikuje k modrému nebi. Tu houká jako houkají sýci, tu napodobuje skřek orla, tu pořvává jako nějaký dravec.

„Ustaň, chlapíku,“ praví hospodář a směje se chámu, který se dovede tak šklebit. Ví Bůh, je na něj pěkná podívaná: boží slunce rozhodilo na tisíc skvrnek po jeho hladké tváři, houští jej stíní mihotáním lístků, pot se mu perlí na čele a jeho oddaný zrak zjevuje něco boží milosti, neboť odkud ne-li od Boha by se mohla nadít té míry něhy, kterou pociťujeme při pohledu na nějakou šelmu. Ach, přisám Bohu, sám hospodář by rád popleskal toho chlapíka po pružných zádech. Připadá mu, že by Kmitas jako nějaký věrný pes se měl přitulit k jeho nohám a že by v sladké hře měl chňapat po jeho lýtku a kroutit se rozkoší, že pánova ruka spočinula na jeho srsti. Ach, zdá se mu, že ta rozkoš by stoupala od dotyku srsti vzhůru po paži, až by zalila hruď hospodářovu. I vztáhne ten urozený pán ruku, chce se dotknout toho člověka, ale nemůže dokonat, co si usmyslil. Nemůže snésti myšlenku, že v tom marném těle je duše pohanská a nečistá.

Po hospodářově boku jde pak bystrý kůň Janův a váhavá herka syna z nemanželského lože. Bystrý kůň má hbitého jezdce, i hýbe se volností, tu skáče, tu se vzpíná a něžný syn odpovídá jeho rozmarům s velikou hravostí. Je to veselá hra. Zatím po boku levém se vleče špatná, dýchavičná klisna. Ďas ví, kterak se do toho bídného těla vejde tolik zlozvyků. Má hubu napříč, kouše si vlastní jazýček, vypadá jako umučení s tou červenou oháňkou, jež je tak dlouhá jako jazyk nějakého čerta. A mladý pán? Pan Jan z nemanželského lože? Ach, je to bystrý chlapík, ale jeho myšlenky se táhnou jako čápi, již dole sledují hejna ptáků. I zní mu něco u ucha a nějaký proud mu bere srdce a nějaká žalost mu vnuká špetku opatrnosti, aby se nesmál příliš hlasitě. Ach, mluví krásně, ale uprostřed řeči pohlédne na špičky svých škorní či někam do kouta, kde sedí na své přástvi křižák a znenadání je mu vlastní hlas k smíchu a udivuje jej, jako by slyšel po prvé vypravovat nějakého člověka.

Tak tedy ti tři, rozveselený hospodář a bystrý syn a syn zádumčivější se derou starými lesy. Jedou dál a dál. Tu na pokraji hvozdu je slyšet lidský hlas. Volá to kupec, pouhý kramář z nějakého města. Rozbil zde stánek. Měří, ohání se s jakýmsi učeným sluhou hloupou třínožkou a pro obveselení ptáků se naparuje někde na loukách.

Hospodář a všichni šlechtici pohrdají tím neurozeným člověkem a vyhýbají se mu. Sám klečí v kostele, sám jídá ve svém stanu, sám a sám spává na volské kůži, sám snáší půst, leda že by nějaký vyzáblý písař mníšek s ním chtěl sdílet stan. Vypravuje se, že mu král postoupil část svého zboží a že (...)

(......)