Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZTRACEN V PODZEMÍ

Musím přiznat, že až dosud šlo všecko dobře a že jsem si nemohl na nic stěžovat. Jestliže průměr obtíží nevzroste, nebudeme se moci minout s cílem.

Jaká sláva potom! Uvažoval jsem už skoro jako profesor Liddenbrock. Docela vážně. Nebylo to tím podivným prostředím, v němž jsme teď žili? Snad.

Dalších několik dní nás zavedlo hluboko do zemského masívu prudšími svahy, z nichž některé byly až děsivě strmé. V některých dnech jsme ušli půldruhé až dvě míle ke středu Země. Za nebezpečných sestupů nám byl velmi užitečný Hans se svou úžasnou chladnokrevností. Netečný Islanďan nám sloužil s nepochopitelnou samozřejmostí. Jen díky jemu jsme zdolali nejednu překážku, přes niž bychom se byli sami nedostali.

Jeho mlčenlivost se dokonce den ze dne zvětšovala. Myslím dokonce, že přešla i na nás. Vnější podněty mají skutečně vliv na mozek. Kdo je uzavřen mezi čtyřmi stěnami, ztrácí nakonec schopnost spojovat představy se slovy. Mnoho vězňů bylo už oslabeno na duchu nebo zešílelo jen proto, že nemělo možnost procvičovat tyto schopnosti.

Po dva týdny od naší poslední rozmluvy nedošlo k žádné příhodě, která by stála za zmínku. Vzpomínám si však právem na jednu nesmírně vážnou událost.

Nemohu z ní zapomenout ani na nejmenší podrobnost.

Dne 7. srpna nás stálý sestup přivedl do hloubky třiceti mil. To znamená, že jsme měli nad hlavami třicet mil skal, oceánů, pevnin a měst. Musili jsme být tehdy asi sto mil od Islandu.

Toho dne nás vedl tunel celkem mírným svahem.

Kráčel jsem vpředu. Strýc nesl jeden z Ruhmkorffových přístrojů, já druhý.

Cestou jsem si prohlížel žulové stěny.

Náhle jsem se otočil a zjistil jsem, že jsem sám.

Dobrá, pomyslil jsem si, šel jsem asi moc rychle a Hans se strýcem se cestou zdrželi. Musím jít za nimi. Cesta není naštěstí příliš strmá.

Vrátil jsem se. Šel jsem asi čtvrt hodiny. Rozhlížel jsem se. Nikde nikdo. Volal jsem. Žádná odpověď. Můj hlas se ztrácel v hlubinných ozvěnách, které vyvolával.

Počal jsem být znepokojen. Po těle mi přejelo (...)

(......)