Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

RUNOVÝ ZÁPIS

Je to opravdu runové písmo,“ řekl profesor s hrozným zamračením. „Je v tom však nějaké tajemství a já je objevím, sice.

Jeho větu zakončilo prudké gesto.

„Postav se k tabuli,“ dodal s prstem vztaženým do kouta, „a piš!“ Okamžitě jsem byl připraven.

„Nadiktuji ti teď písmena, která v naší abecedě odpovídají těmto islandským znakům. Uvidíme, co z toho vzejde. Ale střež se, při svatém Michalu, poplést to!“

Diktát začal. Držel jsem se co nejlépe. Písmena vytvořila nesrozumitelný sled těchto slov:

 

 

Když jsem dopsal, vzal mi strýc papír prudce z ruky a dlouho si jej pozorně prohlížel.

„Co to jenom znamená?“ opakoval mechanicky.

Já jsem mu to namouduši říci nemohl. On se mě ostatně vůbec neptal a pokračoval sám k sobě:

„To je to, čemu se říká kryptogram. Jeho smysl je skryt v úmyslně zpřeházených písmenech, která po patřičném srovnání vytvoří srozumitelnou větu. A pomyslím-li si, že v tomhle může být vysvětlení nebo údaj o nějakém velkém objevu…“

Já jsem si ovšem myslel, že v tom není zhola nic. Své mínění jsem si však z opatrnosti nechal pro sebe.

Profesor pak vzal knihu i pergamen, aby obojí porovnal.

„Ty dva rukopisy nejsou psány stejnou rukou,“ řekl. „Kryptogram pochází z doby pozdější než kniha. Pokládám to za věc zcela nespornou. První písmeno znamená dvojité m, které bychom v Sturlusonově knize hledali marně, protože se do islandské abecedy dostalo až ve čtrnáctém století. Od napsání knihy k záznamu na pergamen uplynulo tedy nejméně dvě stě let.“ Přiznám se, že jsem to pokládal za dost logické.

„To mě tedy přivádí k přesvědčení,“ pokračoval strýc, „že tajemný zápis napsal některý z majitelů této knihy. Ale kdo byl, k čertu, majitelem? Nepodepsal se někde v tom rukopise?“

Strýc odložil brýle, vzal silnou lupu a prohlížel pečlivě první stránky knihy.

Na druhé straně druhého listu, na patitulu knihy, objevil jakousi skvrnu, která na první pohled vypadala jako inkoustová kaňka. Když se však na ni podíval zblízka, rozpoznal v ní několik napůl vymazaných písmen. Strýc pochopil, že v tom je něco zajímavého. Jal se tedy skvrnu s lupou v ruce zkoumat, a nakonec v ní rozpoznal runové znaky, které lehce přečetl:

 

 

„Arne Saknussemm!“ zvolal vítězně. „Ale to je přece jméno, a to jméno islandské! Jméno učence ze šestnáctého století, slavného alchymisty!“ Pohlédl jsem na strýce s jistým obdivem.

„Alchymisté jako Avicenna, Bacon, Lulle a Paracelsus byli skuteční a jediní vědci své doby. Učinili objevy, kterým se právem obdivujeme. Co když ten Saknussemm skryl do tohoto nepochopitelného kryptogramu nějaký překvapivý objev? Tak tomu musí být a tak tomu určitě je!“ Profesorova představivost byla touto domněnkou vzrušena.

Odvážil jsem se odpovědět:

„Snad, ale jaký zájem mohl mít ten vědec na utajení nějakého úžasného objevu?“

Jaký zájem! Jaký zájem! Vím to snad? Nejednal snad stejně jako Galileo při objevu Saturna? Ostatně to uvidíme! Odhalím tajemství tohoto dokladu, a dokud se (...)

(......)