Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

STAVBA PRÁMU

Nazítří jsem se probudil zcela zdráv. Napadlo mi, že by mi velmi posloužila lázeň, a tak jsem se šel na několik minut ponořit do tohoto „Středozemního moře“. Takového jména si rozhodně zasluhovalo.

Vrátil jsem se vyhladovělý k snídani. Hans se dokonale vyznal v přípravě jídel. Měl tu nyní po ruce vodu i oheň, takže mohl vnést do jednotvárného jídelníčku trochu změny. Po jídle nám nabídl několik číšek kávy. Nikdy mi ten jemný nápoj nepřipadal příjemnější a chutnější.

„A teď,“ řekl strýc, „když nastal čas přílivu, nesmíme zanedbat příležitost ten jev prostudovat.“

„Jakže, přílivu?“ zvolal jsem.

„Jistě.“

„Což se vliv Měsíce a Slunce projevuje i zde?“

„A proč ne? Nepodléhají snad všechna tělesa jako celek všeobecné přitažlivosti? Ani tato vodní spousta nemůže uniknout zákonům. Přes atmosférický tlak působící na její hladinu uvidíš, že se dme jako Atlantik.“ V té chvíli jsme už kráčeli po pobřežním písku. Vlny opravdu začaly po bře-hu postupovat.

„Skutečně začíná příliv!“ zvolal jsem.

„Ano, Axele. A podle pěnové čáry můžeš vidět, že moře stoupá asi o desetinu stopy.“

„To je úžasné.“

„Ne, je to přirozené.“

„Říkejte si, co chcete, ale mně to připadá zvláštní Sotva věřím svým očím.

Kdo by si mohl pomyslit, že v zemské kůře je skutečný oceán s přílivem a odlivem s vichřicí a s bouřemi!“

„A proč ne? Mluví snad nějaký fyzikální zákon proti tomu?“

„To si nemyslím od chvíle, kdy bylo nutno zavrhnout učení o vnitřním teple.“

„Davyho teorie je tedy až dosud potvrzována, ne?“

„Určitě. A napříště nemůže nikdo popřít existenci moří a krajů uvnitř zeměkoule.“

„Patrně neobydlených ovšem.“

„Dobrá. Ale proč by tohle moře nemohlo poskytovat útulek nějakým rybám neznámého druhu?“

„Až dosud jsme však žádnou neviděli.“

„Nu, můžeme si zhotovit udice a uvidíme, bude-li mít háček takový úspěch jako v oceánech nahoře pod Měsícem.“

„Pokusíme se o to, Axele, protože musíme odhalit všechna tajemství těchto krajů.“

„Ale kde vlastně jsme, strýčku? Dosud jsem vám nepoložil tuto otázku, na niž už vám vaše přístroje musily odpovědět.“

„Vodorovně jsme tři sta padesát mil od Islandu.“

„Tolik?“

„Určitě se nemýlím o víc než o pět set sáhů.“

„A kompas ukazuje stále jihovýchodní směr?“

„Ano, jen s deklinací devatenácti stupňů a dvaačtyřiceti minut na východ.

Stejně jako nahoře na Zemi. Co se inklinace týče, dochází tu k zajímavému jevu, který jsem pečlivě studoval.“

„K jakému?“

„Střelka místo výchylky k pólu, jak to dělá na severní polokouli, stáčí se opačným směrem.“

„Z toho musíme usoudit, že magnetický pól je někde mezi zemským povrchem a místem, na něž jsme se dostali.“

„Přesně tak. A je pravděpodobné, že dostaneme-li se pod polární oblast k sedmdesátému stupni, kde James Ross objevil magnetický pól, vychýlí se magnetka do svislé polohy. Tento tajemný střed přitažlivosti není tedy příliš hluboko.“

„Opravdu! To je fakt, o němž neměla věda ani tušení.“

„Věda, chlapče, je plná omylů; ovšem (...)

(......)