Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘEDPOTOPNÍ NESTVŮRY

Sobota 15. srpna. – Kolem je všude jednotvárné moře. Žádná země v dohledu. Obzor zdánlivě ustoupil.

„Mám pod vlivem svého snění ještě těžkou hlavu. Strýc nesnil, ale má taky špatnou náladu. Rozhlíží se dalekohledem na všechny strany a znechuceně pak zakládá ruce.

Pozoruji, že profesor Liddenbrock je na nejlepší cestě stát se zas netrpělivým člověkem jako dřív. Zapisuji do svého deníku i tento fakt. Musil jsem se octnout v nebezpečí a trpět, abych z něho vykřesal jiskřičku lidskosti. Ale od mého uzdravení nabyla zas vrchu jeho přirozená povaha. Ale proč se tím trudit?

Neprobíhá snad naše cesta za příznivých okolností? Nepluje snad náš prám báječnou rychlostí vpřed?

„Znepokojuje vás něco, strýčku?“ ptám se, když ho vidím zdvihat tak často dalekohled k očím.

„Znepokojuje? Ne!“

„Jste tedy netrpělivý?“

„To by byl každý.“

„Ale vždyť plujeme tak rychle…“

„Co na tom? Netrápím se malou rychlostí, nýbrž přílišnou velikostí moře.“ Vzpomínám si, jak strýc před vyplutím odhadoval délku podzemního prostoru na třicet mil. My jsme však už propluli vzdálenost třikrát delší a jižní břehy se nám dosud neobjevují.

„Vůbec nepostupujeme,“ pokračuje profesor. „Je to jen ztráta času a já jsem se přece nevydal tak daleko jen proto, abych se projížděl na prámu po nějakém rybníku!“

Nazývá tuto plavbu projížďkou a toto moře rybníkem!

„Ale vždyť sledujeme Saknussemmovu cestu...,“ říkám.

„To je právě otázka. Sledujeme skutečně jeho cestu? Přišel Saknussemm až k této vodní ploše? Přeplul ji? Co když nás potok, který jsme si vzali za vůdce, zavedl někam jinam?“

„Nemůžeme však rozhodně litovat, že jsme se sem dostali. Je to nádherná podívaná a...“

„Nejde o podívanou. Stanovil jsem si určitý cíl a toho chci dosáhnout! Nemluv mi tedy o nádheře!“

Odmlce! jsem se tedy a nechal jsem profesora kousat se netrpělivostí do rtů. V šest hodin večer požádal Hans o svou mzdu. Strýc mu odpočítal jeho tři rixdaly.

Neděle 16. srpna. – Nic nového. Počasí stejné. Vítr lehce sílí. Po probuzení se zajímám především o intenzitu světla. Stále se totiž bojím, že elektrická zář potemni a pak zhasne. Není tomu tak. Stín prámu se rýsuje na hladině zcela ostře.

To moře je skutečně nekonečné! Je jistě široké jako Středozemní moře nebo dokonce jako Atlantik. A proč ne?

Strýc několikrát zjišťuje hloubku. Přivazuje nejtěžší špičák na konec lana a spouští ho do hloubky dvou set sáhů. Dno nikde. Dá nám mnoho práce sondu vytáhnout.

Když vystoupí špičák na prám, zpozoruje na něm Hans hluboko zaříznuté rýhy. Řekl bych, že ten kus železa byl neobyčejně silně stisknut dvěma tvrdými předměty.

Dívám se na lovce.

„Tander!“ říká.

Nerozumím mu. Obracím se ke strýci, který je ponořen do svých úvah. Nechci ho rušit. Vracím se k Islanďanovi. Ten několikrát otvírá a zavírá ústa, aby mi naznačil svou myšlenku.

„Zuby!“ říkám překvapeně a dívám se pozorněji na železnou tyč.

Ano! Do kovu se zakously zuby. A čelist, v níž seděly, musila mít (...)

(......)