Jules Verne

CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZTROSKOTÁNÍ

Zde končí to, co jsem nazval „palubním deníkem“ tak šťastně zachráněným při ztroskotání. Pokračuji v líčení jako dřív.

Nemohu říci, co se stalo s prámem po nárazu na skaliska při pobřeží. Cítil jsem, že padám do vody. Jedině proto, že mě silná Hansova ruka vyrvala propasti, unikl jsem smrti a mé tělo nebylo rozerváno ostrými skálami.

Odvážný Islanďan mě odnesl z dosahu vln na žhavý písek, kde jsem se octl vedle strýce.

Pak se vrátil ke skaliskům, do nichž bily zuřivé vlny, aby zachránil několik trosek z rozbitého prámu. Nemohl jsem mluvit. Byl jsem zmožen dojmy i únavou. Trvalo to celou hodinu, než jsem se vzpamatoval.

Diluviální déšť však padal stále, ale už s onou zdvojenou silou, která věští konec bouře. Několik převislých skal nám poskytlo přístřeší před proudem vod z nebe. Hans připravil trochu jídla, kterého jsem se však nemohl ani dotknout. Vyčerpáni třídenním bděním, upadli jsme všichni do bolestného spánku.

Nazítří bylo nádherné počasí. Nebe i moře se jako ve vzájemné dohodě uklidnily. Všechny stopy bouře zmizely. Mé probuzení doprovázela veselá profesorova slova:

„Nu, chlapče, spal jsi dobře?“

Byl bych řekl, že jsme v našem domě na Královské třídě, sestupuji klidně k snídani, a že ještě téhož dne budu mít svatbu s Gretou.

Běda! Vrhla-li nás bouře k jihu, propluli jsme pod Německem, pod mým drahým Hamburkem, pod ulicí, kde bydlí ta, kterou mám na světě nejraději. Oddělovalo nás sotva čtyřicet mil! Ale čtyřicet mil svislého směru žulovou zdí, ve skutečnosti přes tisíc mil!

Všechny tyto bolestné úvahy prošly rychle mou myslí, než jsem odpověděl na strýcovu otázku:

„Nu,“ opakoval, „nechceš mi říci, jak ses vyspal?“

„Velmi dobře,“ odpověděl jsem. „Jsem sice celý rozlámaný, ale to nic není.“

„To opravdu nic není. Trochu únavy a to je vše.“

„Ale vy mi připadáte, strýčku, dnes ráno nezvykle veselý.“

„Jsem okouzlen, chlapče, okouzlen! Jsme na místě.“

„Na konci naší výpravy?“

„To ne, ale na konci tohoto moře, které nemělo konce. Teď se zas vydáme na cestu po souši a vnikneme už opravdu do nitra Země.“

„Dovolte mi jednu otázku, strýčku.“

„Dovoluji, Axele.“

„Co bude s návratem?“

„S návratem? Ty myslíš na návrat, když jsme sem sotva došli?“

„Ne, chci jen vědět, jak se budeme vracet.“

„Tím nejprostším způsobem na světě. Jakmile se dostaneme do středu zeměkoule, buď tam najdeme novou cestu zpět na povrch, nebo se docela měšťácky vrátíme dosavadní cestou. Doufám aspoň, že se za námi neuzavře.“

„Ale pak budeme muset dát prám zase do pořádku.“

„Nezbytně.“

„Ale budeme mít k dokončení tak velké výpravy dost potravin?“

„Jistě. Hans je obratný chlapík a já si jsem jist, že většinu zásob zachránil.

Pojďme se o tom ostatně přesvědčit.“

Opustili jsme jeskyni, otevřenou všem větrům. Měl jsem naději, která byla zároveň obavou. Zdálo se mi nemožné, že by strašný náraz prámu na břeh nezničil vše, co jsme na něj naložili. Mýlil jsem se. Po příchodu na pobřeží jsem spatřil Hanse (...)

(......)