Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIX
CYRUS SMITH PODÁVÁ ZPRÁVU O SVÉM PRŮZKUMU — URYCHLENÁ STAVBA LODI — POSLEDNÍ NÁVŠTĚVA OHRADY — BOJ OHNĚ S VODOU — CO ZBYLO Z POVRCHU OSTROVA — SPUŠTĚNÍ LODI — NOC Z 8. NA 9. BŘEZNA

Druhého dne, 8. ledna ráno, po dni a noci stráveně v ohradě, vrátil se Cyrus Smith s Ayrtonem do Žulového domu. Tam svolal své přátele a oznámil jim, že Lincolnovu ostrovu hrozí nebezpečí, které lidská moc nemůže odvrátit.

„Přátelé,“ řekl jim a v hlase se mu chvělo hluboké vzrušení, „Lincolnův ostrov není z těch, které budou žít tak dlouho jako zeměkoule. Dříve nebo později propadne zkáze. Příčina zkázy je v ostrově samém a nic ji nemůže odstranit.“

Kolonisté se dívali na sebe i na inženýra. Nemohli to pochopit.

„Vysvětlete nám to, Cyrusi!“ vyzval inženýra novinář.

„Vysvětlím vám to nejlépe, když vám řeknu vše, co mi v několikaminutovém rozhovoru prozradil kapitán Nemo.“

„Kapitán Nemo?“ zvolali kolonisté.

„Ano. Byla to poslední služba, kterou nám chtěl před smrtí prokázat.“

„Poslední služba!“ zvolal Pencroff. „Poslední služba! Vidíte, že i po smrti nám prokazuje služby.“

„A co vám kapitán Nemo řekl?“ ptal se novinář.

„Vězte tedy, přátelé, že Lincolnův ostrov má docela jiné složení než ostatní ostrovy v Tichém oceánu. Jeho zvláštní postavení, jak mi prozradil kapitán Nemo, přivodí dříve nebo později porušení jeho podmořských základů.“

„Porušení? Lincolnův ostrov? Ale jděte!“ divil se Pencroff, který se přes všechnu úctu k inženýrovi nemohl ubránit pochybám.

„Jen poslouchejte, Pencroffe,“ pokračoval inženýr. „Zjistil to kapitán Nemo a zjistil jsem to i já sám, když jsem včera prohlížel Dakkarovu hrobku. Jeskyně se táhne ostrovem až k sopce a od hlavního kráteru je oddělena jen slabou stěnou, která tvoří čelo dutiny. Tato stěna je však porušena puklinami, kterými unikají z nitra sopky sirné plyny.“

„Nu a?“ ptal se zamračený Pencroff.

„Nu, zjistil jsem, že se tyto pukliny pod vnitřním tlakem rozšiřují, že se čedičová stěna zvolna trhá a že dříve nebo později otevře cestu mořské vodě z jeskyně do sopky.“

„Dobrá,“ řekl Pencroff, který se pokoušel ještě o žertování. „Moře sopku uhasí a tím to bude skončeno.“

„Ano, tím to bude skončeno,“ odpověděl Cyrus Smith. „Ve chvíli, kdy pronikne moře stěnou a vtrhne do hlavního kráteru uvnitř ostrova až ke žhavým hmotám, v té chvíli, Pencroffe, vzlétne Lincolnův ostrov do vzduchu tak, jako by vylétla Sicílie, kdyby do Etny vniklo Středozemní moře.“

Kolonisté neřekli na inženýrův výklad ani slovo. Pochopili, jaké nebezpečí jim hrozí.

Cyrus Smith rozhodně nijak nepřeháněl. Mnoho lidí si myslí, že by sopky uhasila voda z moří nebo z jezer, nad kterými sopky stojí. Nevědí však, že by tím došlo k vyhození části země do vzduchu. Sopka by se chovala jako parní kotel, v němž je náhle zvýšen tlak páry. Voda, která vniká do uzavřené prostory, jejíž teplota stoupla na několik tisíc stupňů, mění se hned v páru a vyvíjí přitom tolik energie, že sebepevnější obal jí neodolá.

A tady bylo jasné, že ostrov (...)

(......)