Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIII
DOLŮ S KORDILLER

Každý jiný člověk než Mac Nabbs mohl by jít stokrát kolem této chýše, mohl by jít i po její střeše, a neměl by ani potuchy o její existenci. Od okolních skal ji odlišovala jen nepatrná návěj sněhové pokrývky. Tu bylo nutno odklidit. Po půlhodině usilovné práce uvolnili Mulrady a Wilson vchod do „casuchy“ a oddíl se do ní spěšně nahrnul.

Casuchu vystavěli Indiáni z „adob“, což jsou na slunci sušené cihly. Chata měla tvar krychle o hraně dvanácti stop a stála na vrcholu čedičové skály. Ke dveřím, jedinému otvoru chýše, vedly kamenné schody, a přestože dveře byly úzké, dovedly si jimi prorazit cestu vichřice, sníh i kroupy, když se nad horami rozpoutala strašná temporale.

Do chaty se mohlo pohodlně vejít deset osob, a i když v období dešťů nebyly její stěny zcela neprostupné, aspoň v této době poněkud chránily před silným mrazem – teploměr ukazoval deset stupňů pod nulou. Kromě toho zde byl krb s komínem z velice špatně spojovaných cihel, ale přece v něm bylo možno rozdělat oheň a bojovat tak účinně proti nízké teplotě pronikající zvenčí.

„Není to tu nijak pohodlné,“ řekl Glenarvan, „ale na přespání to stačí.“

„Cože,“ zvolal Paganel, „vždyť to je hotový palác! Chybějí tu jenom stráže a dvořané. Bude nám zde výtečně.“

„Zvláště až nám v krbu zapraská oheň,“ řekl Tom Austin, „protože snad nám aspoň nebude zima, když už máme hlad, a já osobně bych měl větší radost z pořádné otepi dřeva než z kusu zvěřiny.“

„Dobrá, Tome,“ odpověděl Paganel, „poohlédnu se po nějakém palivu.“

„Topivo na vrcholu Kordiller!“ řekl Mulrady, potřásaje pochybovačně hlavou.

„Když zde Indiáni postavili krb,“ pravil major, „pak se tu asi něco na topení najít dá.“

„Přítel Mac Nabbs má pravdu,“ souhlasil Glenarvan. „Připravte zatím všechno k večeři, já jdu dělat drvoštěpa.“

„Doprovodíme vás s Wilsonem,“ odpověděl Paganel.

„Mne byste nepotřebovali?“ otázal se Robert a vstal.

„Ne, odpočiň si, milý hochu,“ řekl Glenarvan. „Bude z tebe muž ve věku, kdy jiní jsou ještě dětmi!“

Glenarvan, Paganel a Wilson vyšli z casuchy. Bylo šest hodin večer. Mráz ostře štípal, ačkoliv bylo klidno. Nebeský blankyt již potemněl a slunce posledními paprsky celovalo nejvyšší štíty And. Paganel měl s sebou tlakoměr a nyní zjistil, že rtuťový sloupec se ustálil na čtyřech stech devadesáti pěti milimetrech. Tak nízký tlak odpovídá výši jedenácti tisíc sedmi set stop. Tahle část Kordiller byla tedy jenom o devět set deset metrů nižší než Mont Blanc. Kdyby v těchto horách byly takové překážky, jaké číhají na každém kroku při výstupu na švýcarského velikána, kdyby naše poutníky přepadaly uragány a cyklóny, nebyl by z nich ani jediný překročil tyto velehory Nového světa.

Glenarvan a Paganel došli na porfyrový pahorek a rozhlédli se po obzoru. Byli nyní na vrcholu Kordiller a zrakem mohli přehlédnout na čtyřicet tisíc čtverečních mil. Na východě se hory svažovaly v mírném úhlu schůdných svahů, po nichž peónové klouzají až do hloubky (...)

(......)