Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XX
ARGENTINSKÉ PLÁNĚ

Když pominula první radost ze shledání, uvědomili si Paganel, Austin, Wilson a Mulrady, tedy všichni, kteří zůstali vzadu, vyjma snad Mac Nabbse, že umírají žízní. Naštěstí tekla Guamini nedaleko. Vydali se proto znovu na cestu a v sedm hodin ráno dojel celý oddíl k ramadě. Podle množství vlčích mrtvol, ležících před jejím vchodem, bylo snadné posoudit, jak prudký byl útok a jak pevná obrana. Zanedlouho usedli cestovatelé, dostatečně osvěžení vodou, v ohradě ramady k báječné snídani. Řízky z nandua byly prohlášeny za znamenité a pásovec upečený ve vlastním krunýři za neobyčejnou pochoutku.

„Jíst takovéhle jídlo střídmě,“ řekl Paganel, „to by byla pustá nevděčnost. To se musí jíst nestřídmě.“

A on nestřídmě jedl, ale špatně mu nebylo, snad proto, že pil průzračnou vodu z Guamini, jež prý velmi podporuje zažívání.

Poněvadž Glenarvan nechtěl opakovat Hannibalovu (Hannibal – kartaginský vojevůdce. R. 207 př.n.l. pronikl až ke Capui nedaleko Říma. Protože však nedostal z Kartága posilu, neodvážil se pokračovat v dalším tažení a posléze se musel vrátit do Afriky, neboť tam byla mezitím jeho vlast ohrožena římskými vojsky.) chybu a nechtěl zbytečně prodlévat u Capuy, dal v deset hodin znamení k odjezdu. Naplnili kožené měchy vodou a vyrazili. Koně byli dokonale občerstveni, plni ohně, a tak skoro stále ujížděli lehkým cvalem. Vlhčí krajina byla nyní také úrodnější, avšak stále opuštěná. Žádná příhoda se neudála ani 2. a 3. listopadu, kdy se cestovatelé, unavení již dlouhou cestou, utábořili na pomezí pamp, na hranicích provincie Buenos Aires. Talcahuanskou zátoku opustili 14. října, takže za tři neděle šťastně urazili sto padesát mil, tedy téměř dvě třetiny cesty.

Příštího dne dopoledne překročili pomyslnou hranici, která dělí argentinské pláně od pampských území. Thalkáv doufal, že se tam setkají s kaziky, v jejichž rukou byli podle jeho přesvědčení Harry Grant a jeho dva druhové v otroctví.

Ze čtrnácti provincií, které tvoří Argentinskou republiku, je provincie Buenos Aires největší a nejvíce obydlená. Její hranice sousedí s jižními indiánskými územími mezi šedesátým čtvrtým a šedesátým pátým stupněm. Půda provincie je neobyčejně úrodná. Tato pláň, porostlá travinami a stromovitými luskovými rostlinami, má neobyčejně zdravé podnebí a její téměř dokonalá rovina se prostírá až k úpatí pohoří Tandil a Tapalque.

Od té doby, co opustili Guamini, zjišťovali cestovatelé s velkým uspokojením, že teplota se pozoruhodně zlepšila. V průměru nepřekračovala sedmnáct stupňů, což bylo důsledkem silných a chladných patagonských větrů, jež tady bez ustání vzdouvají atmosférické vlny. Zvířata a lidé, kteří přestáli taková vedra a sucha, nemohli si na nic stěžovat. Dychtivě a směle ujížděli vpřed. Ale přes to, co říkal Thalkáv, bylo patrno, že kraj je zcela nezalidněný, nebo správněji řečeno vylidněný.

Plameňáci vzlétli

 

Čára vedoucí k východu přetínala malá jezírka, někdy se sladkou, jindy se slanou (...)

(......)