Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXI
TVRZ NEZÁVISLOSTI

Pohoří Tandil se tyčí do výše tisíc stop nad mořem. Je to prahorní horstvo, tedy starší než všechno tvorstvo, což znamená, že složení a tvary Tandilu se pozvolna utvářely pod vlivem vnitrozemského žáru. Pohoří je sled polokruhovitých rulových pahorků porostlých trávou. Tandilský okres, který se jmenuje podle těchto hor, zaujímá celý jih provincie Buenos Aires a je ohraničován rozvodím, které vysílá k severu řeky pramenící na svazích Tandilu.

Okres má asi čtyři tisíce obyvatel a jeho střediskem je městečko Tandil, ležící na úpatí severních hřebenů horstva a chráněné tvrzí Nezávislosti. Jeho poloha na březích důležité říčky Chapaleofú je dosti příhodná. Je zvláštní svérázností této vesnice – a Paganel to přirozeně věděl –, že je obydlena francouzskými Basky a italskými přistěhovalci. Francie totiž založila první cizozemské osady v dolní části La Platy. V roce 1838 zde vystavěl Francouz Parchappe tvrz Nezávislosti, aby chránila kraj proti neustálým nájezdům Indiánů. V tomto díle mu pomáhal učenec prvého řádu Alcide d’Orbigny, který nejlépe poznal, prozkoumal a popsal všechny jižní kraje Jižní Ameriky.

Městečko Tandil je dosti důležitý bod. V „galerách“, velkých vozech tažených voly, které se výborně hodí pro cestování těmito pláněmi, lze dorazit za dvanáct dní do Buenos Aires. Proto je zde dosti čilý obchod. Městečko posílá do města dobytek z estancií, solené maso ze salader a velmi hledané výrobky indiánských domáckých dělníků, jako bavlněné látky, vlněná sukna, vzácné pletené výrobky z kůže atd. A tak jsou v Tandilu kromě několika výstavných domů také školy, kde se zdejší obyvatelé vzdělávají.

Paganel nezapomněl na žádnou z těchto podrobností a dodal, že v městečku Tandil jistě získají nějaké zprávy, nehledě k tomu, že tvrz je stále obsazena oddílem národního vojska. Glenarvan tedy sjednal ustájení koní ve stájích jedné napohled slušně vypadající „fondy“, jak se zde říká zájezdním dvorům. Potom se Paganel, major, Robert a on, vedeni Thalkávem, vydali do tvrze. Po několikaminutovém výstupu horským sedlem došli k bráně, dosti špatně střežené argentinskou stráží. Prošli hladce, což svědčilo o velké nedbalosti nebo o naprosté bezpečnosti.

Několik vojáků cvičilo na dvoře tvrze. Nejstaršímu z těchto vojáků bylo dvacet let a nejmladšímu sotva sedm. Byl to vlastně tucet chlapců a jinochů. Vedli si celkem zdatně. Jejich uniformou byla pruhovaná košile, stažená v pase koženým opaskem; po nějakých kalhotách nebo skotské sukni ani památky. Při tak mírné teplotě byl ovšem lehký oděv vhodný. Paganela zprvu napadlo, že vláda na vojenskou parádu mnoho nedoplácí. Každý z těch klučinů měl zadovku a šavli, přičemž pro malé byla šavle příliš dlouhá a puška příliš těžká. Všichni byli v obličeji opálení a vypadali jako bratři. Také velitel se jim podobal. Patrně to bylo, a to se později potvrdilo, dvanáct bratrů, kteří cvičili pod velením bratra třináctého.

Paganela to nijak neudivilo. Znal argentinskou (...)

(......)