Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XI
BURKE A STUART

Zbytek dne strávili členové výpravy v hovorech a na procházkách. Cestovatelé se s obdivem procházeli po březích Wimerry. Popelaví jeřábi a ibisové před nimi prchali s chraptivými skřeky. Atlasový pták se skrýval v nejvyšších větvích divokého fíkovníku, žluvy, lejsci a chvošťáci poletovali mezi lodyhami nádherných lilií, ledňáčkové zanechávali svého obvyklého lovu, zatímco civilizovanější čeleď papoušků, „blue-mountain“ se sedmerými duhovými barvami, maličký „roschill“ s nachovou hlavou a žlutou hrudí i „lori“ s červeným a modrým peřím, pokračovala v ohlušujícím štěbetání na vrcholu kvetoucích gumovníků.

A tak ležíce na trávě u břehu šumících vod nebo zase nazdařbůh se toulajíce mezi trsy mimóz, obdivovali se všichni krásné přírodě až do západu slunce. Po kratičkém soumraku zastihla je noc půl míle od tábora. Vrátili se vedeni nikoliv Polárkou, kterou není na jižní polokouli vidět, nýbrž Jižním křížem, zářícím v polovině dráhy mezi obzorem a nadhlavníkem.

Mr Olbinett prostřel k večeři pod stanem. Všichni usedli ke stolu. Zlatým hřebem večera byla jakási míchanina z pečených papoušků, které obratně postřílel Wilson a chutně upravil stevard.

Po večeři hledali všichni nějakou záminku, aby nemusili strávit první hodiny překrásné noci spánkem. Lady Helena za všeobecného souhlasu požádala Paganela, aby jim vyprávěl příběhy o velkých australských cestovatelích, které jim už tak dávno slíbil.

To bylo Paganelovi zcela po chuti. Jeho posluchači se rozložili pod nádhernou banksií a kouř doutníků vbrzku stoupal až k listoví ztrácejícímu se ve stínu. Zeměpisec se ujal ihned slova.

„Pamatujete si, drazí přátelé, a major na to zcela jistě nezapomněl, jak jsem vám na palubě Duncana vypočítával cestovatele. Ze všech těch, kteří se pokusili proniknout do vnitrozemí kontinentu, jenom čtyřem se podařilo projít z jihu na sever nebo ze severu na jih. Byli to: Burke v letech 1860 a 1861; Mac Kinley v letech 1861 a 1862; Landsborough v roce 1862 a Stuart také v roce 1862. O Mac Kinleym a o Landsboroughovi vám toho povím jen málo. První šel z Adelaide do Carpentarského zálivu, druhý z Carpentarského zálivu do Melbournu. Oba byli vysláni australskými výbory, aby našli Burka, který se nevrátil a nikdy už se neměl objevit.

A právě o Burkovi a Stuartovi, těchto dvou badatelích, vám chci vyprávět a začnu bez dlouhých úvodů.

20. srpna 1860 vydal se za podpory Melbournské královské společnosti na cestu bývalý irský důstojník Robert O’Hara Burke. Doprovázelo ho jedenáct mužů. William John Wills, mladý význačný astronom, botanik doktor Beckler, Gray, mladý důstojník indické armády King, Landells, Brahe a několik sipáhíů (Sipáhíové – indičtí vojáci ve službách Angličanů). Dvacet pět koní a dvacet velbloudů vezlo cestovatele, jejich zavazadla a zásoby na osmnáct měsíců.

Výprava měla dorazit do Carpentarského zálivu podél toku řeky Cooper. Bez nesnází překročila toky Murraye a Darlingu a dospěla do stanice Menindié na (...)

(......)