Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XII
ŽELEZNICE Z MELBOURNU DO SANDHURSTU

Major viděl jen nerad a s jistými obavami Ayrtonův odjezd z tábora u Wimerry do stanice Black-Point, odkud měl nálodní přivést kováře. Ani slovem se však nezmínil o svých osobních pochybnostech a omezil se jenom na to, že bděl nad okolím řeky. Klid těchto pokojných míst nebyl ničím rušen a po několika nočních hodinách se opět objevilo nad obzorem slunce.

Glenarvan se naproti tomu obával jenom toho, aby nespatřil přicházet Ayrtona samotného. Neseženou-li řemeslníky, nebude se moci vůz vydat na další cestu. Výprava se mohla zdržet o několik dní, a protože Glenarvan hořel netrpělivostí a dychtil dosáhnout svého cíle, nepřál si žádné zdržení.

Ayrton naštěstí neztratil nadarmo čas, ani nepodnikl marnou cestu. Příštího dne za svítání se objevil. Doprovázel ho muž, který se představil jako kovář z Black-Pointu. Byl to silný chlapík vysoké postavy, ale nízké a zvířecí tváře, takže se nikomu nemohl zamlouvat. Na tom celkem nezáleželo, jen když rozuměl svému řemeslu. Jisté je tolik, že vůbec nemluvil a jeho ústa se neunavovala zbytečnými slovy.

„Je to dobrý řemeslník?“ otázal se John Mangles nálodního.

„Neznám ho právě tak jako vy, kapitáne,“ odpověděl Ayrton. „Uvidíme.“

Kovář se dal do práce. Řemeslu rozuměl, to bylo vidět z toho, jak opravil přední nápravu vozu. Při práci si počínal obratně a sílu měl neobyčejnou. Major si povšiml, že se mu na silně odřeném zápěstí černal proužek zaschlé krve. Rukávy chatrné košile jen stěží zakrývaly stopy po nedávném zranění. Mac Nabbs se kováře zeptal, od čeho má tyto odřeniny, neboť byly jistě bolestivé. Kovář však neodpověděl a pokračoval v práci. Za dvě hodiny byl vůz opraven. Ještě rychlejší to bylo s Glenarvanovým koněm. Kovář si nezapomněl přinést už zcela hotové podkovy. Byly tak zvláštní, že si toho major povšiml. Vpředu měly totiž hrubě vykovaný trojlístek. Mac Nabbs to ukázal Ayrtonovi.

„To je značka Black-Pointu,“ odpověděl nálodní. „Podle ní je možno sledovat stopu koní, kteří se zatoulají od stanice, a neztratit ji tak mezi jinými.“

Za okamžik byly podkovy připevněny na kopyta koně. Potom si řekl kovář o odměnu a odešel takřka beze slova.

Za půl hodiny byli cestovatelé opět na cestě. Za stěnou mimóz se rozvírala široká otevřená rovina, která se zcela příhodně nazývá „open plain“. Mezi křovinami, vysokými travinami a ohradami, v nichž byla početná stáda, ležely tu a tam kusy křemene a železné rudy. O několik mil dále vrývala kola vozu dosti hluboké koleje do močálovité půdy, v níž bublaly nepravidelné potůčky, zpola skryté za stěnou obrovského rákosí. Potom jeli cestovatelé kolem rozlehlých, silně se vypařujících solných jezer. Průběh cesty byl hladký, a nutno dodat, že i zábavný.

Lady Helena zvala jezdce na návštěvu, ovšem postupně, protože její salón byl velmi malý. Ale každý si tak poněkud odpočinul po únavné jízdě na koni a osvěžil se rozhovorem s touto příjemnou ženou. Lady Helena byla ve svém pojízdném domě (...)

(......)