Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIII
PRVNÍ CENA ZE ZEMĚPISU

Táhlý obrys několika pahorků vystupoval na obzoru a dvě míle od trati uzavíral pláň. Vůz se zakrátko ponořil do úzkých a rozmanitě se vinoucích soutěsek, které vedly do rozkošné krajiny, kde rostly s bujností vpravdě tropickou krásné stromy, jež netvořily ucelené lesy, nýbrž jednotlivé hájky. K nejobdivuhodnějším zde patřily „kasuariny“, které jako by si vypůjčily od dubu mohutný kmen, od akácie její vonné lusky a od sosny její tuhé namodralé jehličí. V jejich haluzích se ztrácely prapodivné šišky stromů Banksia latifolia, jejichž štíhlý kmen je neobyčejně půvabný. Houštiny vysokých keřů s převislými pruty vypadaly jako zelená voda přetékající z přeplněných bazénů. Člověk těkal pohledem mezi všemi těmito přírodními divy a nevěděl, čemu se má dřív obdivovat.

Družina zůstala na okamžik stát. Ayrton zastavil na příkaz lady Heleny spřežení. Veliká kola vozu přestala skřípat na křemičitém písku. Pod stromy se prostíraly dlouhé zelené koberce a jenom několik pravidelných vyvýšenin dělilo půdu na dosud znatelná políčka jako nějakou obrovskou šachovnici.

Paganel nebyl na pochybách, když spatřil tyto zelené samoty, tak poeticky předurčené k věčnému odpočinku. Poznal v nich hřbitovní políčka, jejichž poslední stopy nyní smazává tráva a na něž cestovatel na australském území přichází tak zřídka.

„Háje smrti,“ řekl.

Před jejich očima zde skutečně ležel domorodý hřbitov, ale byl tak svěží, tak stinný, natolik oživený vesele poletujícími ptáky a tak pohostinný, že nevyvolával žádnou smutnou představu. Člověk by jej byl snadno pokládal za nějakou zahradu z ráje, kdy ještě smrt nebyla domovem na zemi. Byl jakoby stvořen pro živé. Avšak hroby, které divoch udržoval se zbožnou úctou, mizely pod spoustami zeleně. Kolonizace zahnala Australana daleko od zemí, kde odpočívali jeho předkové, a postupující osidlování brzy vydá tato pole smrti pasoucím se stádům. Proto jsou hřbitovní háje vzácností a noha lhostejného cestujícího šlape po četných místech, kde odpočívají nedávno zemřelá pokolení.

Paganel a Robert zatím předjeli své druhy a brali se mezi mohylami stinných stromořadí. Bavili se a jeden druhého učili, protože zeměpisec říkal, že mnoho získává s rozhovorů s mladým Grantem. Neujeli však ani čtvrt míle, když lord Glenarvan spatřil, jak se zastavují, sestupují s koně a jak se konečně sklánějí k zemi. Zdálo se, že si prohlížejí nějaký zajímavý předmět, soudě aspoň podle jejich výmluvných pohybů.

Ayrton pobodl spřežení a zanedlouho vůz dohonil oba přátele. Okamžitě se ukázala příčina zastávky a podivu obou jezdců. Ve stínu nádherné banksie spalo pokojným spánkem domorodé dítě, osmiletý chlapec, oblečený do evropských šatů. Mýlka při charakteristických rysech jeho rasy nebyla možná: kučeravé vlasy, téměř černá pleť, zploštělý nos, tlusté rty, neobvykle dlouhé paže, to vše prozrazovalo domorodce. A oduševnělá tvář a oděv dokazovaly, že mladý Australan je už trochu civilizován.

Ve stínu spalo (...)

(......)