Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA III
KRVAVÉ DĚJINY NOVÉHO ZÉLANDU

31. ledna, čtyři dni po odjezdu, neurazila Macquarie ještě ani dvě třetiny oceánu mezi Austrálií a Novým Zélandem. Will Halley se příliš nestaral o rychlost lodi, nezáleželo mu na tom. Bylo ho málo vidět, ale na to by si byl nikdo ani v nejmenším nestěžoval. Nikdo by byl neměl nic proti tomu, že trávil všechen svůj čas v kabině, kdyby se byl neotesaný master každého dne neopíjel džinem nebo brandy. Halleyovi námořníci to ochotně dělali po něm, a tak snad ještě žádná loď nebyla ponechána náhodě tolik jako Macquarie ze zátoky Twofold.

Halleyova neomluvitelná neodpovědnost nutila Johna Manglese, aby byl neustále ve střehu. Nejednou musili Mulrady a Wilson narovnat kormidlo, když se briga začala prudce natáčet a klonit na bok. Často pak zakročoval Will Halley a zasypával oba námořníky spoustou nadávek. Ti už ztráceli trpělivost a byli by se na opilce nejraději vrhli a zavřeli ho na zbytek cesty do podpalubí. Ale John Mangles jim v tom bránil a mírnil jejich hněv, třebaže s jistým sebezapřením.

Přesto mu situace na lodi dělala starosti. Nechtěl však znepokojovat Glenarvana a promluvil o tom tedy jenom s majorem a Paganelem. Mac Nabbs Johnovi mezi jiným radil k témuž, co chtěli učinit Mulrady a Wilson.

„Johne, budete-li pokládat takové opatření za vhodné,“ řekl Mac Nabbs, „nesmíte ani okamžik váhat převzít velení, nebo chcete-li, řízení lodi. Ten opilec se zase stane pánem na své lodi, až nás vysadí v Aucklandu, a pak se s ní může utopit, když se mu to bude líbit.“

„Samozřejmě, pane Mac Nabbsi,“ odpověděl John, „a to také udělám, když to bude nevyhnutelně nutné. Pokud jsme na širém moři, stačí trochu dohlédnout. Moji námořníci a já neopouštíme palubu. Nepřijde-li však ten Will Halley k rozumu, až se přiblížíme k pobřeží, pak budu ovšem na velkých rozpacích.“

„Nemohl byste stanovit směr cesty?“ otázal se Paganel.

„To by bylo těžké,“ odpověděl John. „Věřil byste, že na palubě není ani námořní mapa?“

„Opravdu?“

„Opravdu, Macquarie přepravuje zboží jenom mezi Edenem a Aucklandem a ten Will Halley se zde natolik vyzná, že neprovádí žádná měření.“

„To si asi myslí,“ odpověděl Paganel, „že jeho loď už zná cestu a že se řídí úplně sama.“

„Prosím vás,“ odtušil John Mangles, „nevěřím na lodi, které se řídí samy, a bude-li Will Halley opilý, až bude loď přistávat, dostane nás do velkých nesnází.“

„Doufejme,“ řekl Paganel, „že se mu vrátí rozum, až uvidí zem.“

„Nemohl byste v případě potřeby,“ otázal se Mac Nabbs, „dopravit Macquarii do Aucklandu sám?“

„Bez mapy této části pobřeží je to nemožné. Jsou zde velmi nebezpečná úskalí. Je tu mnoho malých, nepravidelných a křivolakých fjordů jako v Norsku. Jsou zde četné útesy a člověk je musí dobře znát, chce-li se jim vyhnout. I nejdůkladnější loď by byla ztracena, kdyby kýlem narazila na tato skaliska, skrytá několik stop pod vodou.“

Mulrady a Wilson musili nejednou narovnat kormidlo

 

„A v takovém případě,“ řekl major, (...)

(......)