Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA IV
ÚSKALÍ

Nepříjemná plavba však stále ještě nekončila. 2. února, tedy šest dní po vyplutí, Macquarie dosud nespatřila aucklandské břehy. Vítr byl sice příznivý a vytrvale vanul od jihozápadu, ale proudy brigu brzdily, takže se sotva pohybovala vpřed. Drsné a neklidné moře zmítalo lodními boky; žebra brigy praskala a loď se s námahou zvedala z vlnových dolů. Protože měla špatně přitažené spodní i čnělkové úpony a stěhy, mělo stěžňoví vůli a při každém nárazu vln se prudce rozkymácelo.

Naštěstí Will Halley příliš nespěchal a neplul pod plnými plachtami. Jinak by se byly všechny stěžně vyvrátily. John Mangles tedy doufal, že tato mizerná kocábka dopluje do přístavu bez nehody. Jenom ho mrzelo, že jeho druhové mají na palubě brigy takové nepohodlí.

Ale ani lady Helena, ani Mary Grantová si na nic nenaříkaly, přestože musily být pro trvalý déšť stále jenom v přístřešku. Tam bylo při nedostatku vzduchu a otřesech lodi velmi nepříjemně. Obě ženy proto vycházely občas na palubu a vydržely tam přes všechnu nepohodu až do chvíle, kdy je prudké nárazy vichřice donutily vrátit se opět dolů. Sestupovaly pak zpátky do úzké místnosti, která se hodila spíše ke skladování zboží než k ubytování cestujících, a zejména cestovatelek.

Naši přátelé se snažili obě ženy nějak rozptýlit. Paganel se pokoušel zkrátit dlouhou chvíli vyprávěním, ale nedařilo se mu to. Na všechny působil tento bludný návrat tíživým dojmem. Jak zeměpiscovy přednášky o pampách nebo o Austrálii kdysi všechny zajímaly, tak je nyní jeho výklady o Novém Zélandu nechávaly lhostejnými a chladnými. Nehledě k tomu, že k této zemi se zlověstnými letopisy jeli bez jakéhokoliv zájmu, proti vlastní vůli, jenom z nevyhnutelnosti.

Ze všech cestujících Macquarie byl v nejžalostnějším stavu Glenarvan. V přístřešku ho bylo málo vidět. Nemohl vydržet na místě. Jeho vznětlivá, předrážděná povaha nesnesla těsné vězení mezi čtyřmi stěnami. Ve dne v noci, nedbaje na přívaly deště a mořských vln, prodléval na palubě, kde se hned opíral o zábradlí, hned horečně přecházel z místa na místo. Jeho oči bez ustání pátraly v prostoru. Sotvaže se na okamžik vyjasnilo, tvrdošíjně se rozhlížel dalekohledem. Jako kdyby se těch němých vln dotazoval. Nejraději by byl jediným pohybem roztrhl mlhu a nakupené páry zakrývající obzor. Nemohl se smířit s osudem a v jeho tváři se zračila palčivá bolest. Glenarvan byl činorodý muž, do té doby šťastný a mocný. A nyní moc i štěstí naráz pominuly.

John Mangles ani na okamžik lorda neopouštěl a po jeho boku snášel všechnu slotu. Toho dne prozkoumával Glenarvan zvlášť zarputile každé místo obzoru, kdekoli se jen roztrhla mlha. John k němu přistoupil:

„Mylorde, hledáte zem?“ otázal se ho.

Glenarvan zavrtěl zamítavě hlavou.

„Přesto se jistě nemůžete už dočkat,“ pokračoval mladý kapitán, „kdy opustíme tuhle brigu. Před šestatřiceti hodinami jsme už měli spatřit aucklandský maják.“

Glenarvan neodpovídal. Stále se rozhlížel a celou minutu zůstal stát s (...)

(......)