Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XV
PAGANELOVY MIMOŘÁDNÉ PROSTŘEDKY

Příštího dne, 17. února, probudilo slunce spáče na Monganamu hned prvními paprsky. Maorové už dlouho přecházeli sem a tam u paty kužele, ale neodvažovali se přes pozorovací čáru. Zuřivý povyk uvítal Evropany, když se objevili u východu ze znesvěcené ohrady.

Obležení se nejprve rozhlédli po okolních horách, po hlubokých údolích, dosud ponořených v mlhu, i po hladině jezera Taupo, kterou lehce čeřil ranní vánek.

Potom se všichni seskupili kolem Paganela, toužíce zvědět, jaké jsou jeho plány, a tázavě na něho hleděli.

Paganel dlouho nenapínal úzkostlivou zvědavost svých druhů.

„Přátelé,“ řekl, „na mém plánu je znamenité to, že i když nebude mít výsledek, jaký od něho očekávám, i když ztroskotá, nijak naše postavení nezhorší. Musí se však podařit, podaří se.“

„A jaký je to plán?“ otázal se Mac Nabbs.

„Poslouchejte,“ odpověděl Paganel. „Pověrčivost domorodců učinila z této hory naše útočiště, jejich pověrčivost nám musí pomoci dostat se odtud. Podaří-li se mi Kaj-Kumua přesvědčit, že jsme se stali obětí své profanace, že na nás dopadl nebeský hněv, zkrátka že jsme zahynuli, a to strašlivou smrtí, co myslíte, odejde z této planiny pod Monganamu a vrátí se do své vesnice?“

„O tom není pochyb,“ řekl Glenarvan.

„A jakou strašlivou smrt pro nás chystáte?“ otázala se lady Helena.

„Smrt svatokrádežníků,“ odpověděl Paganel. „Plameny boží odplaty jsou pod našima nohama. Zjednejme jim tedy průchod!“

„Cože, vy tu chcete udělat sopku?“ zvolal John Mangles.

„Ovšem, sopku umělou, dočasnou, a sami její běsnění usměrníme! Zde je obrovská zásoba podzemních par a ohňů a ty potřebují jen málo, aby vyrazily! Připravme umělý výbuch a využijme toho!“

„Nápad je to dobrý,“ řekl major. „Dobře jste to vymyslil, Paganele!“

„Chápete?“ pokračoval zeměpisec. „Budeme předstírat, že nás sežehly plameny zélandského Plutóna a že jsme nadpřirozeně zmizeli v Kara-Tetově hrobce…“

„Kde zůstaneme tři, čtyři, a bude-li třeba, pět dní, zkrátka až do chvíle, kdy budou mít divoši jistotu o naší smrti a vyklidí nám pole.“

„Co když je však napadne, aby se přesvědčili o naší smrti,“ řekla miss Grantová, „co když vystoupí na horu?“

„Nevystoupí, má drahá Mary,“ odpověděl Paganel. „Hora je tabu, a až sama pohltí své znesvěcovatele, bude její tabu ještě přísnější!“

„Je to opravdu dobře promyšlený plán,“ řekl Glenarvan. „Jeho jediná slabina je v tom, že by se domorodci mohli usadit u paty hory na tak dlouho, až by nám došly zásoby. Ale to je málo pravděpodobné, zvlášť když my sami dobře sehrajeme svou roli.“

„A kdy podnikneme tento poslední pokus?“ otázala se lady Helena.

„Dnes v noci,“ odpověděl Paganel, „až bude největší tma.“

„Dobrá, ujednáno,“ odvětil Mac Nabbs. „Paganele, jste důvtipný člověk, a přestože já se obvykle nedávám unášet, ručím zde za úspěch. Předvedeme jim tu pěkný zázrak.“

Paganelův plán byl tedy schválen a při pověrčivých názorech Maorů se mohl, ba musil zdařit. Zbývalo jej (...)

(......)