Jules Verne
překlad: Václav Netušil

PODIVUHODNÉ SETKÁNÍ V DŽUNGLI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XII.
V PRALESE

Nazítří leželi všichni tři muži u ohně, v němž dohořívaly poslední uhlíky. Zmoženi únavou, neschopni vzdorovat spánku, usušili si u ohně oděv a tvrdě usnuli.

Kolik bylo hodin? Byl den, nebo noc? Nikdo z nich to nevěděl. Odhadem času, který uplynul od včerejška, mohli jen usoudit, že slunce už muselo vyjít. Ale v kterou stranu teď je? Kdyby si tuto otázku položili, zůstala by bez odpovědi.

Kolem nich stály stromy tak hustě a byly tak vysoké, že zrak dohlédl k jejich korunám až ve výši několika metrů. V záři ohně mezi obrovskými kmeny a liánami bylo nemožné zahlédnout nějakou schůdnou stezku. Koruny stromů byly tak husté a jejich větve tak propletené, že jimi nepronikal ani svit hvězd, ani zář slunce. Vězení by nemohlo být temnější a jeho zdi nedostupnější. A přece to byl jen pralesní porost.

V oněch třech mužích poznáváme Johna Corta, Maxe Hubera a Khamise.

Jakou shodou okolností se zde ocitli? To nevěděli… Po rozbití voru na skalisku se marně snažili vyšplhat na balvany. Prudký proud je strhl a o dalším průběhu katastrofy už nevěděli vůbec nic.

Komu Khamis a jeho společníci vděčili za záchranu? Kdo je odnesl do tohoto hustého pralesa, kde zas nabyli vědomí?

Naneštěstí všichni katastrofě neunikli. Jeden z nich chyběl, ubohý Llanga, a s ním i onen malý tvor, kterého vytáhl z vody… A kdo ví, zda Llanga nezahynul právě při pokusu o záchranu malé opičky? Teď neměli nešťastní cestující ani zbraně, ani střelivo, ani nástroje kromě kapesních nožů a sekery, kterou nosil průvodce za pasem. Neměli už vor a nevěděli ani, kterým směrem by měli hledat Johausenovu řeku.

Jak teď vyřeší otázku jídla, když přišli i o výtěžky lovu? Budou snad odkázáni jen na kořínky a divoké plody?

Nehrozí jim v krátkém čase smrt hladem?

Dva tři dny to vydrží, protože na tu dobu jsou potravou zajištěni. Zbytek buvola – asi šest kilogramů – ležel totiž v jeskyni. Už na voru si odřízli několik řízků masa a upekli si je ještě před stržením voru do peřejí. Teď u dohasínajícího ohně usnuli.

John Cort se probudil první ve tmě, která v noci nijak výrazně nezesílila. Vstal. Zrakem navyklým temnu zahlédl nejasně Maxe Hubera a Khamise, ležící u paty stromu. Než je probudil, oživil oheň. Pod popelem žhnulo ještě několik uhlíků. Nakupil na ně suché větve a za chvíli jiskřivý plamen vrhl zář na celé tábořiště.

„Nejdříve se musíme poradit, jak se z toho dostat,“ řekl John Cort.

Jiskření ohně vzbudilo už i Maxe Hubera a Khamise. Vstali skoro současně.

„Kde jsme?“ ptal se Max Huber.

„Tam, kam nás někdo odnesl,“ odpověděl John Cort. „A vůbec nevíme, co se s námi dělo.“

„Celou noc a možná i celý den,“ dodal Max Huber. „Rozbil se náš vor o skaliska včera? Víte o tom něco, Khamisi?“

Průvodce místo odpovědi zavrtěl hlavou. Nedokázal odhadnout uplynulý čas a nevěděl taky, za jakých okolností byli zachráněni.

„A co Llanga?“ zvolal John Cort. „Určitě zahynul, když tu není s námi. Naši zachránci ho asi nemohli z peřejí (...)

(......)