Jules Verne
překlad: Václav Netušil

PODIVUHODNÉ SETKÁNÍ V DŽUNGLI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VII.
PRÁZDNÁ KLEC

Mohli si blahopřát, že průvodce našel v pravý čas tuto jeskyni, vytvořenou nikoli lidskou rukou, nýbrž přirozeným uspořádáním břehu. Na zemi ležel suchý a jemný písek, a tak díky tomuto přístřeší netrpěli cestující prudkým deštěm, který se snesl v první půli noci. Tady budou mít bezpečný útulek po dobu, než si postaví prám.

Od severu vanul čerstvý vítr. Nebe se s prvními slunečními paprsky vyčistilo a ohlašovalo horký den.

John Cort a Max Huber neskrývali svou dobrou náladu. Tahle řeka je bez námahy dovede do Ubangi, do níž se jistě vlévá! Tak urazí poutníci tři čtvrtiny cesty za mnohem příznivějších podmínek než doposud.

John Cort to propočetl s dostatečnou přesností ze všech údajů, které mu poskytl zkušený Khamis. Jejich pohledy se teď zaměřily vpravo a vlevo, tedy k severu a k jihu.

Ve směru proti toku se řeka táhla do nedozírna téměř přímočaře a mizela ve vzdálenosti tří kilometrů pod hustým stromovým porostem. Tam se patrně stáčela k severovýchodu, což by znamenalo, že to je tentýž tok, který karavana poznala, když se utábořila na pahorku s tamarindy.

Po proudu se zelený pás táhl mnohem blíž, sotva půl kilometru, kde se tok prudce ohýbal k jihovýchodu. Pak už měl prales svou obvyklou hustotu.

Koryto řeky bylo naplněno průzračnou a rychle plynoucí vodou, unášející staré kmeny, trsy rostlin a travnaté ostrůvky, vyrvané od břehů podhlodaných proudem.

John Cort si ráno vzpomněl, že v noci zaslechl v těsné blízkosti jeskyně slovo ngora. Šel se proto podívat, zda se nablízku nepotloukala nějaká lidská bytost. Bylo pravděpodobné, že se někteří kočovníci odvažují plout po této řece k Ubangi a že obrovský prales je buď navštěvován kočovnými kmeny, nebo osídlen kmeny usedlými.

John Cort však neviděl nikoho ani na kraji močálu, ani na obou březích řeky.

Bylo to jen šálení smyslů, pomyslil si. Je možné, že jsem na chvíli usnul a že jsem to slyšel ve snu.

Svým společníkům o tom raději neřekl.

„Jestlipak ses, Maxi, našemu statečnému Khamisovi omluvil, že jsi pochyboval o existenci řeky, v níž on tak pevně věřil?“

„Měl pravdu on, a ne já, Johne. A já jsem šťasten, že jsem se mýlil, protože proud nás dopraví téměř bez námahy k Ubangi.“

„Bez námahy? To bych netvrdil,“ odpověděl průvodce. „Mohou tu být peřeje… a vodopády…“

„Snažme se vidět jen dobrou stránku věcí,“ namítl John Cort. „Hledali jsme řeku – a tady je! Chtěli jsme si postavit prám! Postavme si ho tedy!“

„Hned ráno se dám do práce,“ řekl Khamis. „A chcete-li mi, pane Corte, pomoci…“

„Samozřejmě, Khamisi. Max se bude zatím starat o zásobování.“

„A to je tím naléhavější, že už nemáme co jíst,“ řekl Max Huber.

„Protože Llanga včera všechno snědl.“

„Já, pane Hubere?“ zvolal Llanga, který to bral vážně a byl na výčitky velmi citlivý.

„Což nepoznáš, uličníku, že si dělám legraci? Pojď se mnou! Pustíme se po břehu, musíme tam přece najít spousty vodní zvěře. Však by i několik pořádných ryb zpestřilo náš jídelníček!“

(...)

(......)