Edgar Wallace

MÍSTO SMRTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 12

Když hosté odešli, Min Li mluvila jenom velmi málo. Seděla nad rámem a vyšívala. Zdálo se, že se soustředila na práci. Tony ležel na gauči s nedopalkem cigarety v koutku a četl noviny.

"Je krásná," řekla zničehonic Min Li. "Velmi krásná."

Složil noviny, podíval se na ni a sedl si na okraj gauče. Nemusel se ptát, o kom to mluví.

"Mhm, je prima," souhlasil.

Následovala dlouhá přestávka.

"Dnes večer jdeš do opery, Tony?"

"Dnes dávají "Soumrak bohů." Raději půjdu do zoologické zahrady, než poslouchat Wagnera!"

Upřeně se na něj zadívala.

"Dnes večer bys mohl být trochu se mnou. Málo tě vídám. Nevím, kam chodíš."

Vstal, přistoupil k ní a zamyšleně ji pozoroval.

"Moje maličká," řekl měkce, "jak často ti říkávám: Mysli, když musíš myslet, mluv, když musíš mluvit, ale neříkej, co si myslíš."

Štípnul ji do tváře. Odvrátila se.

"Bolí?" zeptal se a ona přisvědčila. Štípnul ji víc.

"A tohle?"

"Vždyť víš," odpověděla a právě její pokora ho rozzuřila.

"Proč nekřičíš, když tě to bolí, ty pohanko?"

Sedl si do křesla tak blízko, že stačilo se jenom trošku pohnout a seděla mu u kolen.

"Víš, čeho se bojím?" zeptala se.

"Čeho se bojí každá žena -jiné ženy," odpověděl.

Za hodinu se ukrutně změnil celý jeho vztah k ní. Od té doby, kdy ho poznala, ani jednou jí nenaznačil, že jí není úplně oddán. Kdyby byla čistou Američankou, zhrozila by se takové velké změny názorů, ale byla z Východu, rozuměla lidem a chápala ošklivé zázraky.

"A je tu jiná žena?"

Pokrčil rameny napůl vážně, napůl žertem.

"Pro mě jsou všechny ženy jiné ženy," uzavřel.

Další pauza.

"Býval jsi se mnou celé noci - kdysi."

Netrpělivě si povzdychl.

"Míval jsem rád ovesné chlebíčky - kdysi. Teď jím rýži. Jednou se třeba vrátím k chlebíčkům.

Zdálo se mu, že tato odpověď definitivně ukončí jejich rozhovor, ale nedala se umlčet.

"Někdy se tak bojím," hlas se jí trochu chvěl. "O tebe, Tony. Když odcházíš, nikdy nevím, jestli se vrátíš."

"Až dodnes jsem se i já bál," řekl úsečně.

"Tu noc, co na tebe stříleli, jsem si myslela, že umřu."

"I já jsem si to myslel a to je důležitější. A nezemřel jsem. Kde je Cammono, Scalesi a chytrák McSweeney, co na mě stříleli? Všichni jsou v pekle. Teologicky to sedí."

Poprvé se odvážila říci mu o plánu, který si vymyslela.

"Nemohli bychom odjet z Chicaga?"

Udiveně se na ni podíval.

"Prosím, můžeš odjet newyorským expresem. Je ještě čas objednat pokoje v hotelu."

"Řekla jsem my," namítla

Vstal a prudce ji postavil na nohy.

"My, to nejsem já. My jsi jenom ty, rozumíš? Nic víc. Jsi jako nábytek. Mám tě rád - jsi hezká, přitažlivá a milá, ale takové jsou všechny věci v mém bytě. A přece neříkají "my". Neřeknou: Tony Perelli, vezmi nás do Evropy."

Chytil ji za tvář a líbal na ústa. Znovu ji líbal, a potom zlehka poplácal po tváři.

"Ty blázínku!"

(...)

(......)