Émile Zola

PAŘÍŽ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V.

Již dobrý měsíc tomu bylo, co se Vilém uchýlil ke svému bratru do malého domku v Neuilly. Jsa skoro uzdraven ze své rány na ruce, byl již dávno mimo lůžko a trávil celé hodiny v zahradě. Ale přesto, že netrpělivě čekal na svůj návrat na Mortmartre ke své rodině a ke svým pracím, zprávy z novin co ráno jej znepokojovaly, že stále návrat ten odkládal. Byla to pořád stejná situace, vlekoucí se do nekonečna: Salvat byl teď podezříván, zpozorován jednoho večera v Tržnici, pak znova se ztratil policii, která jen jen že ho již nezatkla. A co se s ním stane, bude-li Salvat mluvit, bude-li policie pátrati dále?

Po osm dní se noviny nezabývaly ničím jiným nežli šídlem nalezeným v průjezdu hotelu Duvillardova. Všichni reportéři pařížští navštívili továrnu Grandidierovu, vyptávajíce se dělníků a chefa a navrhujíce různé plány. Někteří z nich šli tak daleko, že sami vedli vyšetřování zvláštní, aby dopadli viníka. Vtipkovalo se o nedostatečnosti policie, a tato honba za člověkem stala se až vášnivou, noviny překypovaly nejpošetilejšími výmysly ve dvojnásobném strachu, neboť nové pumy byly ohlášeny a Paříž jednoho krásného dne měla všecka vyletěti do povětří. La Voix du peuple vynalézal co den nějaké nové zděšení, hrozebné listy, buřičské plakáty a rozvětvená ďábelská spiknutí. Jakživo nešířilo se městem šílené zděšení nákazou tak rychlou a tak zbabělou.

Sotva se Vilém probudil, očekával již s horečnou nedočkavostí noviny, třesa se pokaždé při pomyšlení, že se doví o zatčení Salvatově. Z té velké výpravy za ním, z nejapnosti a ukrutnosti, jež v tom nalézal, byl pokaždé všecek bez sebe a v horečném očekávání. Byli zatčeni podezřelí, jen tak namátkou, celé hejno podezřívané z anarchie, počestní dělníci i bandité, lidé osvícení a ničemové, nejpodivuhodnější směs, kterou vyšetřující soudce Amadieu stůj co stůj chtěl proměniti ve společnost darebáků. Jednoho rána četl Vilém dokonce i svoje jméno při popisu domovní prohlídky u jednoho velmi vynikajícího revolucionářského žurnalisty, jehož byl přítelem. Srdce jeho příčilo se tomu, ale nekázala-liž opatrnost býti ještě trpělivým v ústraní tohoto tichého útulku v Neuilly, kdyžtě co chvíli mohla policie přepadnouti malý dům na Montmartru a jej zatknouti, kdyby ho tam našla?

V této neustálé temné úzkosti oba bratři spolu zavření vedli život ten nejopuštěnější, a přece ten nejsladší. Pierre sám vycházel teď co nejméně a trávil doma celé dny. Byly první dny měsíce března, časné jaro dodávalo malé zahrádce mladého půvabu a sladkého tepla. Ale Vilém od toho času, co opustil lůžko, usadil se zejména v bývalé laboratoři jejich otce, přeměněné v prostrannou pracovnu. Byly tady ještě dosud všecky papíry a všecky knihy slovutného chemika a syn objevil zde ještě počaté studie a spoustu nadmíru zajímavé četby, která jej poutala od rána do večera. Díky této práci snášel bezděky trpělivě svoje dobrovolné vězení. Pierre, sedávaje na druhém konci stolu, také obyčejně čítával, ale kolikrát oči jeho pozvedly se (...)

(......)