Émile Zola

PAŘÍŽ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV.

Už hodinu byl Pierre v ulici d’Ulm, kde obýval Bertheroy dosti prostranný dům, jejž daroval mu stát, aby tam zařídil studijní a pokusnou laboratoř. Celé první poschodí bylo tedy proměněno ve velikou síň, kterou slavný chemik občas rád otevíral užšímu kruhu posluchačů, žáků a ctitelů, jemuž přednášel, prováděl pokusy, vykládal objevy a svoje nové teorie.

V takových případech seřadilo se několik stolic před dlouhý, masivný stůl, pokrytý křivulemi a přístroji. Za tím byla kamínka a u stěn kolem dokola stály skleněné skříně přeplněné fiolami a zkumavkami všeho druhu. Společnost, jež zaujímala místa, skládala se zvláště z učených kolegů, několika mladých lidí, ba i dam a žurnalistů. Byli to vesměs známí, pozdravovali mistra a hovořili s ním důvěrně.

Bertheroy, jakmile zpozoroval Pierra, pospíšil mu v ústrety, uvedl jej ke stolu a usadil jej vedle Františka Fromenta, který přišel jeden z prvních. Mladý muž dokončoval svůj třetí ročník na normální škole v nedalekém sousedství a měl jenom několik kroků, chtěl-li návštívit mistra, na něhož pohlížel s velikou úctou, jako na nejvíce vynikající hlavu své doby. Pierra těšilo velice toto setkání, neboť velký ten hoch, s očima živýma, s velikou inteligentní tváří, učinil naň dojem hlubokého půvabu už za jeho návštěvy na Montmartru. Synovec uvítal strýce velmi srdečně a dětsky otevřeně, jsa také velmi rád, že se doví něco o otci.

Bertheroy počal. Mluvil velmi nenuceně, střízlivě a vybranými slovy. Shrnul nejprve všecka badání a práce dosti významné, které učinil o látkách výbušných. S úsměvem vypravoval, že zacházel s prachem, který by byl celou čtvrť vyhodil do povětří. Ale uklidnil svoje posluchačstvo, byl velmi opatrný. Poté zabýval se pumou v ulici Godot-de-Mauroy, která od několika dní bouřila celou Paříž. Střepy z ní byly pečlivě ohledány znalci a jemu samému přinesli úlomek, aby podal o něm svoje dobré zdání. Puma zdála se býti dost špatně zhotovena, jsouc nabita malými kusy železa, a jakožto zápalka sloužil dětinsky upravený doutnák. Zvláštní byla jen strašná síla vniterné patrony, která, ačkoli byla asi malá, měla přece zdrcující účinky. Je otázka, jaké nevypočitatelné ničivé síly bylo by lze dosíci, kdyby se náboj zdesateronásobil, nebo dokonce zestonásobil. Nesnáze počínají a debaty činí problém ještě zavilejším, jakmile má se určiti podstata užívaného prachu. Ze tří znalců jeden prohlásil se prostě pro dynamit, kdežto druzí dva, aniž se byli snad smluvili, pokládali to za smíšeninu. Co jeho se týká, prohlásil se velmi skromně nekompetentním, neboť střepiny, které mu předložili, měly opravdu stopy příliš nepatrné, takže nebylo lze je analyzovat. Poněvadž nic neví, nechce nic usuzovati. Ale jeho přesvědčení jest, že nalézáme se tady vůči prachu neznámému, vůči nové třaskavině, jejíž síla převyšovala vše, co až dosud bylo lze si mysliti. Tušil v tom nějakého neznámého učence anebo některého z těch šťastných, bezděčných vynálezců, který v tajnosti nalezl formuli tohoto prachu. (...)

(......)