Émile Zola

PAŘÍŽ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III.

Uběhly tři dny. V malém domku v Neuilly Vilém, schvácený horečkou a připoutaný k lůžku, kde netrpělivost jej otravovala, každého rána, jakmile došly noviny, vždy znova byl jat rostoucí úzkostí. Pierre sice se snažil noviny zakrýti, ale potom se bratr, rozčiloval jen ještě víc a musil mu pak sám předčítati všecko, co se psalo o atentátu, neobyčejnou to spoustu sloupců, pořád a pořád plných.

Ještě nikdy podobná lavina nezaplavovala tisk tou měrou. Ani Le Globe, jindy tak opatrný, tak vážný, nebyl jí ušetřen, poddávaje se šílené touze po nových zprávách stůj co stůj. Ale stálo zato čísti noviny, které neměly žádných ohledů a závazků, zvláště La Voix du Peuple, který užíval všeobecné horečky, strašil a klamal ulici, jen aby mohl tisknouti a prodávati více exemplářů. Každého rána přinášel nové domněnky, strašlivou historii, která mohla svět obrátiti na ruby. Vypravovalo se, že hrubé, vyhrůžné listy byly co den posílány baronu Duvillardovi, které mu oznamovaly, že mu zabijí jeho ženu, jeho dceru, jeho syna, že on sám bude zardoušen, jeho hotel že bude vyhozen do povětří tak, že tento dům byl dnem i nocí střežen houfem civilních strážníků. Anebo jednalo se o ohromujícím nálezu, o kanále u kostela sv. Madeleiny, do kterého anarchisté byli vlezli a podkopali celou čtvrť, přinášejíce sem celé sudy prachu, o vulkánu, který měl pohltiti polovinu Paříže. Anebo se tvrdilo, že se přišlo na stopu obrovskému spiknutí, zabírajícímu celou Evropu, od nejzazšího Ruska až na konec Španělska, a že z Francie vyjde znamení k jeho počátku, že nastanou tři dny samého vraždění, boulevardy že budou smeteny kartáči a Seina že bude všecka červená krví. A díky této pěkné a rozumné práci veřejného tisku vládl všude strach, poděšení cizinci utíkali houfně z hotelů, Paříž byla už hotový blázinec, kde vznikaly ty nejhlučnější mátohy.

Ale to nedělalo Vilémovi starosti. Znepokojoval se jen o Salvata, o nové stopy, za kterými šly noviny. Salvat nebyl ještě zatčen, ba doposud žádná zpráva neoznačovala, že by mu byli již v patách. Pak pojednou Pierre četl poznámku, při které raněný zbledl.

„Hle hle! Prý našli mezi rumem pod průjezdem hotelu Duvillardova nástroj, šídlo, na jehož rukojeti bylo jméno známého továrníka Grandidiera. A tento Grandidier bude prý dnes povolán k vyšetřujícímu soudci.“

Vilém učinil zoufalý posunek.

„Tak, teď to už mají, jsou na dobré stopě. To jistě Salvat upustil ten nástroj. Pracoval u Grandidiera dříve, než byl těch několik dní u mne… A od Grandidiera se to dovědí, nepotřebují než přidržeti se té stopy.“

Pierre se rozpomenul na továrnu Grandidierovu, o níž slyšel mluviti na Montmartru a kde Tomáš, nejstarší syn, strojník, ještě někdy pracoval, když se tam byl vyučil. Ale přece se neodvážil ptáti se bratra, jehož úzkost, tak vážnou, tak velikou a tak prostou všech nízkých obav osobních, velmi dobře cítil.

„Právě jsi mi pravil,“ vece opět Vilém, „že Tomáš bude pracovat v továrně za mé nepřítomnosti o tom novém motoru, který (...)

(......)