Émile Zola

PAŘÍŽ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V.

Pět čtvrtí roku poté, za krásného zlatého dne zářijového Bache a Théophile Morin snídali u Viléma, v pracovně před nesmírnou Paříží. U stolu stála kolébka, jejíž malé záclonky byly staženy a pod nimiž dřímal Jean, velký čtyřměsíční kluk, syn Pierra a Marie. Tito, jenom aby uchránili společenská práva dítěte, dali se oddati civilně na radnici v Montmartru; byli by i přesto přešli k dennímu pořádku, kdyby byli nenašli starostu, který by chtěl oddati bývalého kněze. Potom, aby se zavděčili Vilémovi, který si přál je míti u sebe a rozmnožiti kolem sebe rodinu, žili zde, v malém bytě nad pracovnou, nechávajíce domek v Neuilly o samotě, jakoby ve spánku tichém, pod dohledem staré služky Žofie. A život plynul šťastně od těch bezmála už čtrnácte měsíců, co byli spolu.

Kolem mladé domácnosti byl teď již jenom mír, láska a práce. František, který právě byl vystoupil ze školy normální, podrobiv se všem zkouškám a dosáhnuv hodností, odebéře se na lyceum do západní Francie odbývat tam zkušební rok profesorský; byl však připraven, že profesuru opustí a že se bude zabývati potom jen pouhou vědou. Antonín měl velký úspěch s celou řadou překrásných dřevorytů, pohledů a scén pařížských; a vezme si Lízu Jahanovu příštího jara, až jí bude sedmnáct let. Ale ze tří synů triumfoval nejvíce Tomáš, neboť konečně našel a sestavil pověstný malý motor, dík geniální myšlence svého otce. Jednoho rána, když všecky obrovské a plané záměry jeho se zhroutily, Vilémovi, přemýšlejícímu o své strašlivé třaskavině, kterou byl vynašel a jež teď zůstávala nezužitkována, pojednou napadlo užíti jí jako hybné síly a zkusiti, nebylo-li by lze nahraditi jí petrolej v onom motoru, o němž jeho nejstarší syn teď dlouho pracoval pro továrnu Grandidierovu. Dal se do práce s Tomášem, vynalézaje nový mechanismus přese všecky bezpočetné překážky, které se mu naskytovaly, a celý rok úsilné tvůrčí práce tím strávil. A otec a syn zplodili dílo a uskutečnili ten zázrak, takže stroj teď stál zde, před okny, připevněn na dubovém podstavci, hotový ku práci, jakmile jen se mu upraví poslední toaleta.

V domku, teď tak usmívavém, tak klidném, řídila babička přes svoje vysoké stáří pořád svoje království činně a mlčelivě a všichni ji poslouchali. Byla všude, třeba že se zdálo, jako by svoji stolici před pracovním stolkem nikdy neopouštěla. A té chvíle, co se narodil Jean, mluvila o tom, že jej vychová tak, jako vychovala Tomáše, Františka a Antonína, plna jsouc krásné odhodlanosti a oddanosti, jako kdyby věřila, že neumře, pokud bude musit vésti, milovati a zachraňovati svoji rodinu. Marie byla tomu nesmírně ráda, protože sama někdy bývala umdlena od té doby, co kojila, přes svoje silné zdraví a neustálou veselost. Jean měl takto dvě matky bdící nad jeho kolébkou, zatím co Pierre, který se stal pomocníkem Tomášovým, tahal měch kovadliny, koval již jednotlivé součásti a dokončoval svoje učení jakožto strojnický dělník.

Dnes ve společnosti Bacheově a Théophila Morina byla snídaně tím (...)

(......)