Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Nedospěl Nessus k břehu druhé strany a v tmavý les již další pouť nás vede, jenž stezkou žádnou nebyl znamenaný. Ne listí zelené, leč barvy hnědé, ne hladká snět, leč drsná se tu sklání, ne na ní plod, leč ostny s jedem šedé. Houšť taká nemůž' divé zvěři ani být vlastí, která u Ceciny zdroje a Corneta se vzdělaných niv straní. Jen Harpyje tu staví hnízdo svoje, jež budoucích škod zvěstujíce báji kdys zahnaly od Strofad syny Troje. Ty velká křídla, tvář, krk lidské mají, spár na nohou, břich opeřený; v žale na podivných těch stromech děsně štkají. Můj dobrý mistr: „Nežli stoupíš dále" — zas mluvit začal — „věz, teď v druhém pruhu jsi octnul se a setrváš v něm stále, Až k písčitému dostaneš se luhu. Kol dohře hleď a uzříš udivený, co sotva bys mi uvěřil, můj druhu!" A se všech stran jsem slyšel teskné steny, však nezřel nikoho ni blíž, ni v dáli, i stál jsem proto celý pomatený. Já mním, že mnil on, já že mním, to lkali kdes lidé v husté toho lesa šeři, jenž zrakům našim v křovinách se halí. I řek' můj mistr: „Na některém keři, když ulomíš si snítku, jež tam klíčí, hned bludným shledáš, co teď duch tvůj věří." Jen trochu málo ruka má se vztyčí, z velkého keře malým trh' jsem prutem. „Co škubeš mne?" peň jeho na mne křičí. A načež celý zčernal krve rmutem. a jal se křičet: „Nač mne trháš tady, což není soucitu v tvém srdci krutém? Kdys lidé byli jsme, teď kmenů řady, víc soucitu tvá ruka natažená mít měla, byť i duše naše hady!" Jak syrová louč, která zapálená na jedné straně, s druhé strany svojí lká vzduchem, jenž z ní vychází, a stená: Tak z oné rány vespolek se rojí krev s řečí; ruka má snět upustila, i stál jsem jako člověk, jenž se bojí. „By dřív to jeho mysl uvěřila," můj mudřec děl, „ty, duše zdrána v zlobě, co jen má píseň jemu oznámila, On nebyl by své ruky vztáhl k tobě, mne svedla neslýchaná věc, jej míti ku činu, jenž mne tíží v této době. Nuž rci, kdo's byla, on můž' osvěžiti za pokání tvou pověsť v světě cele, neb dovoleno jest mu nazpět jíti." A kmen: „Tvůj sladký hovor láká vřele, že mlčet nelze: nezazlete slovu, když v hovoru svém prodlím trochu déle. Jsem ten, jenž oba klíče k Fridrichovu měl ku srdci, hned tiše otvíraje aneb je jimi zavíraje znovu, Že nikdo nemoh' vniknout v jeho taje, až utratil jsem tepny své i žíly, ten slavný úřad věrně zastávaje. Však nevěstka, jež nikdy neuchýlí zrak chlipný od císaře, ta smrt stálá všech dvorů, a ten zločin, ze vší síly Všech mysli proti mně tak rozhárala, že rozháráni rozhárali pána, až plesná pocta smutkem se mi stala. Má duše v chvíli jedné rozervána mníc ujít smrtí svému pokoření, bez křivdy v křivdu k sobě byla hnána. U nových kořenů na tomto kmeni vám přisahám, že věrnost k mému pánu, již zasloužil, nepřišla v porušení. A (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
