Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv čtvrtý

 Sen v hlavě zdrtila mi hromu rána,
 že vyletěl jsem vzhůru polekaný
 jak osoba, jež náhle zburcována.
 
 Mé oči zotaveny na vše strany
 se obracejí, pevně upírají,
 by poznaly, u jaké dlím teď brány.
 
 A pravdou bylo: stál jsem na pokraji
 té propasti tmy, zahynutí, zmaru,
 jež bouři nářků nekonečných tají.
 
 Tak tmavá, bezdná, zahalena v páru,
 že, oko když jsem vnořil na dno její,
 v tmách rozeznat jsem nemoh' žádných tvarů.
 
 — „V svět slepý vstupmež temna na peřeji,
 začíná básník zděšen, s bledou lící,
 ty půjdeš druhý vždy, já napřed spěji."
 
 Tvář jeho spatřiv barvu střídající:
 „Když ty se lekáš, kterak já mám jíti,
 ty, posila mé mysli klesající?"
 
 On ke mně: „Muka zatracenců nití
 jen barvu soucitu v mé tváři bledé,
 jež barvou bázně tobě zdá se býti.
 
 Leč pojďme, pouť jest dloubá, jež nás vede."
 A vstoupil již a nechal, bych šel za ním
 v kruh první, jenž tůň spíná. V mlze šedé
 
 Tu do kola, kam jenom ucho skláním,
 ryk nářků nezněl, ale vzdechů chvění,
 že věčný vzduch se třás' tím tichým lkáním.
 
 Zde davy trpěly, však bez mučení,
 žen, mužů, dětí v jedné směsi spolu,
 a byly mnohé, velké, k nesečtení.
 
 Dí dobrý mistr: „V jakém lkají bolu,
 proč neptáš se, ni koho kruh ten hostí?
 Nuž krátce poslyš, dál než půjdem dolů:
 
 Ti nehřešili, ale jejich ctnosti
 jim nestačí, neb křestu nepřijali,
 jenž branou je tvé víry k blaženosti.
 
 Jak sluší se, tak Boha nevzývali,
 neb žili před křesťanstvím; v tyto stíny
 já patřím sám, tím nedostatkem vzali
 
 Jsme tento trest, však nebyl to hřích jiný;
 nás mučí pouze tajná touhá smělá,
 v ní bez naděje žijem život líný." —
 
 Po slovech těch mi bolest v srdci vřela,
 neb lidi zřel jsem převeliké ceny,
 jichž valná tlupa v předpeklí tom dlela.
 
 „Rci, pane, mistře," ptám se roztoužený,
 neb chtěl jsem býti zjištěn vírou svojí,
 tou, kterou každý blud je přemožený,
 
 „Rci, zdaliž někdo k blaženosti zdroji
 se odsud svou neb cizí snahou vrátil?"
 On pochopiv hned smysl řeči mojí,
 
 Děl: „Krátký čas, co krok můj sem se ztratil,
 kdos mocný přišel ve průvodu slávy,
 svit vítězství mu božské čelo zlatil.
 
 Vzal odsud lidí praotce stín tmavý,
 s Ábelem, Noema, Mojžíše dále,
 jenž poslušen v jho zákona spjal davy,
 
 Pak Abrahama i Davida krále,
 Jakuba s otcem, syny, Rachel taky,
 pro niž on tolik trudu snášel v žale.
 
 A jiných mnoho vzal v ráj nad oblaky,
 však před nimi se odsud nedostala
 ni jedna z duší, jež tvé vidí zraky." —
 
 Pouť naše mezi řečí neustala,
 i kráčeli jsme dále lesem tiše,
 tož lesem duchů, jež jsem vina svála.
 
 A neušli jsme mnoho kroků s výše,
 když pláti zřel jsem oheň, jehož svitem
 se v polokruhu jasní stínů říše.
 
 Tu poznat moh' jsem, ač v pohledu hbitém,
 jak z dálky v temno mdlý můj zrak se zvedá,
 že ctným zástupům země ta je bytem. —
 
 „Ty, jímž se chlubí umění i věda,
 kdo jsou, jimž taká pocta udělena,
 jež s (...)
(......)