Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Druh za druhem když touto šli jsme strání po kraji, kde mi vůdce častěj’ říkal: — „Jdi za mnou, z mého kořisť varování! —“ Na pravé straně slunce svit mi vnikal a září západního nebe celý kraj v bělost měnil, z něho modro svlíkal. Žár žhavější byl, kam stín můj pad’ ztmělý, což podivením duše naplnilo, jež jdouce, jak jsem viděl, na to zřely. Jich divení se v hovor rozvlnilo, a druhu druh začínal šepotati: „Nezdá se, by to stinné tělo bylo.“ — Pak blíže, jak to mohli udělati, šli ke mně jedni, stále pozorlivi, by nevkročili, kde přestal žár pláti. — „Ty, který ne snad z lenosti jdeš snivý, leč z úcty za druhými dále vzadu, mluv, žízeň pálí mne a plamen divý. Ne pouze sám jsem zvědav na tvou radu, my všichni po ní pachtíme se více než Ind a Mouřenín po vody chladu. Rci, proč jsi stěnou, na niž padajíce paprsky slunce lámou se, jak v sítě bys nepad’ smrti, nezřel’s v její líce? —“ Tak jeden mluvil a já chtěl mu hbitě vše zjevit; novinka však jiná věru mé všecky smysly jala okamžitě. Tlum stínů zřel jsem, v opačném jenž směru než tito šel, jim naproti šel žárem, ký div, že k nim se s podivem svým beru! A v chvatu jak se potkali pár s párem, tu líbali se, krátké políbení, a dále zmizeli ve chvatu starém. Tak v mraveništi hnědém u hemžení druh k druhu strčí hubu a v tom ptá se, kam jde a jak se má. Po pozdravení Tom vlídném každá tlupa v krátkém čase při prvním kroku začla volat silně až do umdlení znova, zas a zase. Ti: „Sodoma, Gomorrha,“ lkali pilně a druzí: „Vlezla Pasife do krávy, by s býkem mohla souložiti vilně.“ A jeřábů jak různé letí davy ty k poušti, k Rifejským ty horám pílí, těm zima překáží, těm úpal žhavý: Tak davy tento úděl tady sdílí, ty jdou, ty mizí stálém ve volání, jež sluší jim, v té první písni kvílí. Ty, které měly dříve ke mně přání, teď přišly zas a pozorností vzňaté na řeč mou oči měly bez ustání. Já touhu jejich zřel již po dvakráte a začal: „Duše, které poklid svatý ať kdykoliv již pojištěný máte, Ne zralých, ni nezralých údů ztráty jsem dočkal se, neb s vlastními tu stojím, mám krev a údy mé jsou svaly spjaty, Že výše jdu, k vašemu krok svůj pojím, bych nebyl v tmách, je zásluha tam ženy, tou vaším světem kráčím s tělem svojím. Leč touhy žár když má být zkonejšený a nebes kruh být vaším, veletoky jenž lásky proudí nejvýš rozpřažený: Mně rcete, bych tím naplnil své sloky, kdo vy jste a též kdo je tlupa ona, jež za vašimi odchází tam boky?“ — Nejinak horal ve úžasu tona se diví, kol se plaše rozhlížeje, když poprv cestu městem velkým koná: Tak dělal každý na mne obličeje; leč jakmile se pozbavili bázně, jež v srdcích ctných dřív ztiší se a skreje, Ten začal, jenž mne prosil: — „Z naší kázně, ty blahý, který ku lepšímu žití vzor (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
