Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Jak první paprsky když slunce hází, tam jeho Tvůrce kde prolil krev svoji, když nad Iberem velká Váha vzchází, Co nad Gangem již polední žár stojí: tak slunce bylo, den se k pádu klonil; v tom Anděl zjevil se nám v světla roji. Na břehu stál před plamenem, jejž clonil, a „Blaženi, kdo čisté srdce mají“ nad lidský živější zpěv z úst svých ronil. Pak: „Duše svaté, dokud neobtkají vás plameny, vám průchod volný není,“ děl, když jsme blíž mu stáli na pokraji. „Nuž nebuďte dál k zpěvu zatvrzeni a vstupte v žár!“ — Mne při tom strachy jaly, jak ty, kteří jsou v jámě pohrouženi. Mé ruce skřížené se k předu vzpjaly, v žár patřil jsem, na lidská myslil těla těch, které vídal jsem, jak v ohni pláli. Má obrátila se stráž ke mně bdělá: „Můj synu, muka jen, ne smrt jsou tady. To v těchu ústa Virgilova děla. Ó vzpomeň, vzpomeň. Geryona zády jsem zdravého tě přenes’, blíže Boha když nyní jsem, ty obáváš se zrady? Ó věř, kdybysi tisícletí mnohá ve klínu žárů těchto musil dlíti, ni vlas ti spálit není jejich vloha. A mníš-li, že tě lapám v klamu síti, jdi ku ohni a získej důkaz sobě, lem šatu tvého ať si ruka chytí. Strach odlož, který bere sílu tobě, sem obrať se a projdi jistý, smělý! —“ Já proti svědomí stál přec jak v mdlobě. Když zřel, že váhaje jsem zatvrzelý, děl trochu pohněván: — „Hleď, milý synu, od Beatrice ta zeď jen tě dělí! —“ Při jméně Thisby Pyramus jak v zhynu zrak otevřel a na ni jej obrátil, co moruš vzplála barvou od rubínu: Hned tvrdošijnost svou jsem rázem ztratil, ku vůdci otočil se, jméno slyše, zvuk jehož srdce mé vždy divně zchvátil. On zatřás’ hlavou a se usmál tiše: „— Jak, zůstat ještě tady je tvou vůlí? —“ Jak děcku děl, jež láká jabko s výše. A vstoupil v žáry, jež se rozklenuly, řka, kroky Statia, jenž cestou dlouhou nás oddělil, by za mými se snuly. Ve žhavé sklo se vrhnout vřel jsem touhou, bych ochladil se žhoucí ve peřeji, žár taký sálal tou zdí ohně pouhou. Můj sladký otec nové ku naději mne pobádal o Beatrici řečí řka: „Zdá se mi, že vidím oči její!“ — Hlas vedl nás a za ním celou péčí když krok jsme obrátili ku stoupání, již k novému nám vrch tu kynul větší. „Ó pojďte, otcem mojím požehnáni!“ ze záře jasné čarovně to znělo, že přemožen, jsem patřit nemoh’ na ni. — „Již slunce v sklonku, večer,“ dál to dělo, „ó urychlete krok svůj bez prodlení, na zápádě dokud se nesetmělo!“ — Výš přímo cesta vedla přes kamení tím směrem, že jsem skrýval svojím tělem svit slunce, které haslo v unavení. Pár schodů mohli jsme ve chvatu smělém jen urazit, neb z honu černých stínů jsme soudili, že slunce v sklonu ztmělém. A dříve nežli v nebes (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
