Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Ta zpívajíc jak žena láskou jata řeč svoji zakončila slovy těmi: „Beati quorum tecta sunt peccata.“ Jak nymfy, které stromů haluzemi se v lesích míhají, ta slunce hledá, a jiná opět stín, kde padá k zemi: Tak vznášela se; hle, jak svůj krok zvedá po břehu proti řece, šel jsem za ní, krok malý s jejím malým v souzvuk veda. Sto kroků tak jsme nešli spolu ani, když stejně v tom se břehy obracely, čímž ku východu moje pouť se sklání. Ni pochod náš tak dlouhý nebyl celý, když paní ke mně tvář svou obrátila řkouc: „Bratře, viz a napni sluch svůj bdělý!“ — Hle, mocná záře v tom se náhle lila skrz velký les a na všech stranách plála tak, že se blýská, duše moje mnila. Leč blýskavice přejde, není stálá, a tato záře rostla víc a dále. Co asi je to? duše má se ptala. A sladká melodie zněla stále tím zářným vzduchem, Evy vzdor z vší síly jsem kárati zde musil v těžkém žale, Jež sama žena, stvořena před chvílí pod závojem být nesnesla, kdy cele i země s nebem v poslušenství žily. By pokorna jej snesla, tyto skvělé a nevýslovné slasti rajských prahů dřív moh’ jsem míti a je cítit déle. Co tak jsem kráčel na svém retu vláhu těch prvotin nebeských plesů nesa a roztoužený po větším jsa blahu: Hle, vzduch jak oheň vznícen v stínech lesa plál do zelených ratolestí řady, ó slyš, zvuk sladký kterak v písni plesá! Ó svaté Musy, jestli kdy jsem hlady a zimou, bděním strádal pro vás v žití, teď odměnou chci, nyní čas je tady, By Helikon mi chtěl zdroj otevříti, mně pomoci svým sborem Uranie, do veršů dát, co těžko duši sníti. Dál vzdálenost, jež zraku věci kryje, mne klamem sedmi zlatých stromů víže, jich lesk, ač vzdálený byl, v zrak mi bije. Leč chůzí svou když stanul jsem jím blíže, že předmět společný, jenž smysly šálí, neztrácel dálkou více, bez obtíže Tu síla, která odhaduje, v dáli tam sedm zlatých svícnů rozeznává a v hlasech zpěvu Hosanna zpěv stálý. Hle, s výše plála svítilna ta žhavá jsouc jasnější než měsíc, svojí září když v úplňku noc jasnou obetkává. Já ku Virgilu s udivenou tváří se obrátil, však rovněž ve úžase na líci jeho týž se podiv sváří. Ku divům těm pak obrátil zrak zase, jež volněji a slavněji k nám spěly, než mladé nevěsty jdou v plné kráse. A žena děla: — „Proč tak vzplanul’s celý při pohledu na tato světla živá a nezříš, za nimi čím pln hvozd ztmělý?“ Lid zřel jsem, jaká řada vážná, snivá, šli za vůdcem svým oděni v šat bílý, zář neobvyklá na světě z nich splývá! Na levo vlny v stříbrolesku byly, jak v zrcadle mou levou tmavou stranu obrážely, když zrak můj k nim se chýlí. Na břehu ve své dráze tomu stanu; že pouze překážkou mi řeka byla, tož, bych líp viděl, zastavit krok planu. A plaménky zřím, kterak poskočila v před hra jich pestrá, na vzduch malovaný jak štětcem pruhy táhlé vykouzlila, Že sedmi fábory byl vykládaný v těch barvách, z (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
