Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
— „Ty, jenž dlíš tam na svaté řeky břehu,“ — (hrot obrácejíc ke mně svojí řeči, jež ostřím kruta byla ve svém šlehu,) Tak začala zas bez přestávky věčí: — „Mluv, pravdou to? Teď ať tvá zpověď pojí se s obžalobou takou! — „Věru v křeči Se pletla síla má, řeč zvedám svoji, leč hlas můj sotva zvednut hasne dříve, než jeho moh’ jsem pohybovat stroji. Počkavši trochu řekla: — „Proč tak snivé jsi mysli? Mluv, neb upomínka smutná ti není smyta vlnou vody živé! —“ Strach s zahanbením, směs to věru rmutná, mi ano takové z úst vytlačily, je poznat, forma zraku byla nutná. Jak u luku, jenž příliš napjat v chvíli, kdy spustí struna, hned se oblouk láme a šipka s menší silou letí k cíli: Tak zdrcen byl jsem tíhou viny samé a slzy moje tekly s vzdechy mými a na své dráze mne i hlas můj klame. Pak ona: — „S city mnou ti vnuknutými, jež učily tě Dobro milovati, jež všeho vrch, kam s tužbami jdem svými, Jakými příkopy se’s musil bráti, a řetězy, že v dobru dále spěti jsi každé naděje se musil vzdáti? A jakých úlev jsi moh’ obdržeti, Co lepšího na jiných duše zřela, že za jiným jen vždy tvá choutka letí?“ — Tu hořkým vzdechem ňadra má se chvěla a sotva mluvit nadešla mi síla a stěží ústa mluvení tvar měla. Zde chtíti mlčením neb zapíráním krýt zpověď svoji, úspěchem se mine, to před tím soudcem marným namáháním. Leč obžaloba když se sama line z úst hříšníka, tu proti ostří záhy ve zdejším soudu kola běh se šine. Leč víc bys rděl se z bludné svojí dráhy a podruhé by Siren lákající zpěv silnějšímu již byl méně drahý: Slož símě pláče nyní se svých lící a uslyš, kterak ku opaku mělo tě pobádat mé tělo v hrobě tlící. Ó ničím umění tě nerozchvělo, ni příroda, jak sličné údy moje, v nichž žila jsem, teď prach jest moje tělo. A smrtí mou nejvyšší slasti zdroje když tobě ucpány, ký předmět země směl přilákati tebe v sítě svoje? Tys ovšem měl se obrátiti ke mně při prvním šípu světských pokušení, neb hostilo mne nebešťanů plémě, Ne dát si ohnout křídla k obdržení ran nových k vůli dívky plaché kráse, neb jiných marností, jimž stání není! Na výstřely dva neb tři ve úžase snad čeká ptáček, před starými ptáky však nadarmo síť s lukem napíná se! —“ Jak děti studem němé sklopí zraky a v lítosti svou vinu uznávají a mlčky poslouchají, stál jsem taky. A ona děla: — „Jestli umdlévají tvé smysly bolem od slyšení, výše vous zvedni, ať se patřením víc kají! S překážkou menší, náš když vítr dýše, duh ohromný se na skalisku kácí, neb vítr zaduje-li z Jarba říše, Hned brada moje k ní se výše vrací, a vousem obličej když zváti chtěla, jed řeči (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
