Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Dost dlouho za to měl svět v bludu zkáze, že Cypris krásná láska pošetilou rozsívá v kruhu třetím na své dráze; A proto ctívali ji se vší silou i oběťmi i sliby, zpěvy chvály dřív staří s myslí bludem zotročilou. Pro Dionu, Cupida rovněž pláli, v ní matku viděli i v něm pak syna, jenž na Didony klín sed’ hošík malý. Té jménem, s kterou zpěv ten započíná, též hvězdu zvali, jež se slunci dvoří, před ním i za ním k tanci nejsouc líná. Já necítil, jak spěl jsem k její zoři, však v ní že jsem, má dosvědčila paní, jak před mým zrakem větší krásou hoří. A jako jiskry vidíš v ohně plání, a jako v zpěvu rozeznáváš hlasy, ten začíná, co druhý v doznívání: Já v tomto světle viděl jiné jasy prolétat v kruhu, ty míň a ty více, dle toho, v Boha tvář jak patří asi. Z chladného mraku větry foukajíce ať zjevny neb ne, zdály by se líné těm, jichž by postihnuly zřítelnice, Jak řada božských světel k nám se šine, svůj zastavujíc plesný rej, ze droje jenž velkých Serafů se dolů řine. A již nám nejblíž stáli, z těchto roje jsem Hosanna tak hlasně slyšel zníti, že, zas je slyšet, věčná touha moje. A jednoho zřím blíže přistoupiti, jenž takto mluvil: „Co chceš, řeknem rádi, by duše tvá se mohla zveseliti. Náš rej a let i. s naší žízní pádí v těch kruhu, nebes Knížaty jež zvete, a o nichž pěls již na světě v svém mládí: Voi, che intendendo il terzo Ciel movete; chcem k vůli tobě odpočinout chvíli, tak v srdcích našich mocně láska kvete.“ Co oči mé se plny úcty chýlí ku paní mé, která mne ujistila a dodala mi poklidu i síly, Má tvář se ihned k světlu obrátila, jež tolik slibovalo, ve pohnutí: „Kdo pak jste, rcete,“ ústa promluvila. Ó v silnějším jak zřím je zaplanutí zde přede mnou, neb radost z mojí řeči ples jeho množí a je k řeči nutí. I začlo takto: „Kdyby svět mne větší byl dobu choval, než se vskutku stalo, moh’ mnohému se uhnout nebezpečí. Má rozkoš, kterou moje světlo vzplálo, mne tají tobě a tak příliš halí jak zvíře, jež se do hedvábí vtkalo. Moc, měl jsi proč, mě city tvoje přály, a kdybych déle žil, já lásky svojí bych víc ti dal než list. Kde Rodan valí Se levého kol břehu, kde s ním pojí se po svém běhu ústíc Sorga řeka, zem ta budoucí byla říší mojí. Roh Ausonie, moře jejž obléká, kde Gaeta ční, Catona a Bari, kde Tronto s Verdem v širé moře vtéká: Skráň ozářil již vínek země starý, již Dunaj na svém břehu obtékává jda z Němec; štěstí kynuly mi zdary Na Trinacrii, v dýmu jež je tmavá, ve středu Pachyn a kde Pelor v moři s Eurem každý v tuhý boj se dává. Ne Typhonem, leč sirou, jež v ní hoří; jí z Rudolfa a Karla dal bych krále, byť špatná vláda, která vždycky tvoří Zášť v národech, již podmaněni stále, ryk vzpoury Palermem nerozpoutala, jenž: Umři! Umři! volal nenadále. (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
