Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Když, sličná Clemenzo, tvůj Karel vlídný mne osvítil, jal se mi vyprávěti, ký jeho rod klam očekává bídný, Však pravil: „Mlč, nech čas ať dále letí,“ víc říci nemohu, než: Škodě vaší pláč spravedlivý přijde ve zápětí. Juž svaté světlo toto nazpět snáší se do Slunce, které je plní celé, jak v dobro, které každou touhu plaší. Ó duše podvedené, zdivočelé, to dobro necháváte a své čelo jen ku marnostem obracíte směle! V tom ejhle, světlo jiné hbitě spělo mně naproti a v jeho zářném plání jsem četl, že mně zalíbit se chtělo. A jako dříve oči mojí paní, jež tkvěly na mně, zjistily mi zase svým souhlasem, bych pronesl svá přání. „Kéž touhu mou bys v krátkém splnil čase, ó duchu šťastný, důkaz dej mi záhy, má myšlenka že v trém se zhlíží jase! —“ A světlo neznámé, v němž zřel jsem tahy, z dna hloubky, v které zpívalo, hned ke mně to dělo, jak ten, kdo jest dobrem blahý: „Ve oné části Italské zlé země, jíž Rialto a Brenta hranicemi a zdroje Piave, tam zvedá jemně Se malý vršek, s něhož známa všemi se vyřítila pochodeň kdys žhavá, škod nadělala mnoho celé zemi. Týž kořen zrodil ji i mne, dí smavá, Cunizza slula jsem, zde planu v zdobě, neb této hvězdy přemohla mne sláva. Svůj osud více nevyčítám sobě, jej odpouštím si, nezříš bol v mé tváři, což těžko chápe váš lid ve své mdlobě. Ten drahokam, který tak luzně září na našem nebi a mně nejblíž svítí, má velkou slávu, která, než se zmaří, Věk pětkráte se musí obnoviti; viz, jak má člověk toužit vyniknouti, by po prvním mu druhé vzešlo žití! To necítí však lid ten na své pouti, jejž Tagliamento s Adiží objímá, jenž, byť i kárán, pramálo se rmoutí. Však Padova zdroj zbahní, který jímá kol Vicenzu, ta jistě přijde chvíle, neb všecken národ tvrdošijně dřímá. A kde se druží Cagnano a Sile, tam hlavu, vládna v pýše, jeden zvedá, že chytit jej, síť tká juž lidská píle. A věrolomnost kněze svého, běda, opláče Feltro, tak po hříchu bažil, že Malta horšímu víc místa nedá. A vanu věru bych se najít snažil, kam Ferrarských krev stekla by jak splavem, a zmdlel by, po uncích jenž by ji vážil. Tu krev, již dobrý kněz ten rozdá právem, že věrným zůstává své straně kleté a dar ten půjde v souhlas s vaším mravem. Jsou zrcadla tam, které Trůny zvete, zkad kyne vstříc nám Bůh, jenž všech je sudí, čím správnost řečí těchto nahlédnete! —“ Tu zmlkla a domněnku ve mně budí tím vířením, v němž vrátila se zpátky, že jiné myšlénky jí vzplály v hrudi. Mně druhý, známý juž ples ráje sladký vzplál v jasné záři náhle přede zrakem, jak slunce zář když raní rabín hladký. Lesk nahoře zde radosti jest znakem, jak úsměv na (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
