Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Ta dobrotivá vůle, v které kmitá vždy láska, pravým která směrem dýše, jak žádostivost jest v zlé vůli skrytá, Té sladké lýře káže doznět tiše a svatým strunám velí spočinouti, jež ladí, spouští ruka s nebes říše. Ctné prosby jak by mohly přeslechnouti ty bytosti, jež by mi daly síly k mé prosbě, rázem zmlkly další poutí? Ba sluší, by v bol věčný sláni byli, kdož z lásky k věci, jež trvá čas malý, se věčné oné lásky oloupili. Jak nocí tichou, jasnou náhle z dáli žeh rozlévá se jako ve plameni, že dráždí oči, které klidně stály; Jak hvězda by to, která místo mění, ač na místě, kde světlo ono zkvetlo, nic neschází; a na dlouho to není: Tak s pravé ruky hvězdné sjelo světlo a tím zhvězděním kříže zářným v skvělém se hnalo letu, až mu do noh sletlo, Od pentle drahokam ten v letu smělém se nerozloučil, křížem běžel dolů, jak plamen by se míhal za úbělem. Stín Anchisa tak stanul ve plápolu, největší naše má-li víru Musa, když syna objal v Elysia dolu. „O sanguis meus, o super infusa Gratia Dei, sicut tibi, cui bis unquam coeli janua reclusa?“ Tak ono světlo, které pozoruji; pak obrátil jsem obličej k své paní, leč trnu všady, kam se zraky snují. Neb v jejích očích také usmívání, že mnil jsem, milosti i Ráje cíle že dosáh’ zrak můj, v její když se sklání. Dál, sluchu jako zraku zvěsti milé duch ku svým prvním slovům jal se bájit, jež pochopiti nebylo v mé síle. Ne, sám že něco chtěl by mi snad tajit, leč z nutnosti neb jeho pomýšlení za lidskou mezí směr si mohlo najít. Leč lásky horoucí luk v roznícení když zemdlen, tak že mohlo slovo jeho rozumem naším dojít pochopení. To první, tklo se pochopení mého: „Buď požehnán ty Jeden ve Trojici, žes tak milostiv k rodu sluhy svého! —“ A dále: — „Touhu dlouhou, hárající, jež vznikla ve mně čtením knihy valné, jež nemění se, v této blýskavici, V níž k tobě hovořím, po době žalné, teď ukájíš, můj synu, té buď díka, jež křídly oděla tě k pouti dálné. Ty věříš, myšlénka tvá smrtelníka že z pramyšlénky ke mně cestu hledá, jak z jedné známé pět nebo šest vzniká. Tož zeptat se, kdo já jsem, ti to nedá, ni proč se veselejším jevím tobě, než jiný z davu, jenž se tady zvedá. A pravdu máš, neb stejně v každé době zde patří do zrcadla velcí, malí, kde myšlénku zří, než ji myslíš sobě. Leč věčnou lásku, v níž jsem v bdění stálý, jež ve mně nítí sladké touhy žízeň, bych lépe vyplniti mohl, dbalý, Ty jasně, směle, jistě zjev svou trýzeň, své všecko přání a svou všecku vůli, neb odpověď již chystá ti má přízeň.“ — Mé zraky se hned k Beatrici snuly, než mluvil jsem, a rázem mojí snaze ty smavé její oči křídla vzduly. A pak jsem začal: — „První rovnost blaze co (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
