Dante Alighieri
překlad: Jaroslav Vrchlický

BOŽSKÁ KOMEDIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv patnáctý

 Po jednom tvrdém kráčíme teď kraji,
 dým z říčky té se nad ním vznáší tmavý,
 čímž před ohněm tak proud i hráze hájí.
 
 Jak mezi Kadsandem a Bruggem staví
 si Flamští proti moři, jež se řítí,
 hráz, aby před ní proud ustoupil dravý;
 
 A podél Brenty jak lze hráze zříti,
 kterými Padovští své chrání villy,
 než Korutanské hory teplo cítí:
 
 Těm hrázím podobné též tyto byly,
 ač sotva výšku tu a tloušťku měly,
 ať číkoliv je ruce postavily.
 
 Od lesa tak jsme zatím dále spěli, že,
 kde on byl, jsem nemoh' rozeznati,
 i kdybych třeba obrátil se celý,
 
 Když duší dav zřím proti nám se bráti,
 tak podél hráze do cesty nám vběhly;
 jak nový měsíc když nevidíš pláti,
 
 Když večer dva se potkají, tak šlehly
 svým po nás zrakem; při tom brvy křiví,
 jak starý krejčí na ucho své jehly.
 
 A tato společnost co na nás civí,
 byl od jednoho poznán jsem, jenž táhnul
 mne za lem šatu křikna: „Jaké divy?"
 
 A ramenem svým on když po mně sáhnul,
 já v tahy popálené tváře této
 zrak upřev, ruku k jeho lícím nahnul,
 
 Jež, ač v nich množství jizev bylo vseto,
 přec poznati jej duchu nebránily,
 i pravil jsem: „Vy tady, ser Brunetto?"
 
 A on: „Snad bude vhod ti, synu milý,
 když s tebou půjde — tlum ať dále spěje —
 zpět Brunetto Latini malou chvíli?"
 
 Já k němu: „Zcela z duše mé se děje;
 i posadím se s vámi, jestli chcete,
 když ten, s nímž tady kráčím, tomu přeje." —
 
 „Ó synu!" děl, „kdo z této tísně kleté
 na chvilku zde se zastaví v svém chvatu,
 sto let pak leží, nechť jej oheň hněte.
 
 Jdi, půjdu vedle lemu tvého šatu,
 pak dohoním svůj zástup dosti záhy,
 jenž s pláčem pro svou věčnou muku lká tu."
 
 Já netroufal si dolů sejít s dráhy,
 bych vedle něho kráčel; hlavu schýle
 jsem šel jak člověk, jenž jde v úctě. „Blahý,
 
 On začal, jaký los neb štěstí milé
 před smrti tvé dnem dolů sem tě zove,
 kdo vede tě, že nemineš se cíle?"
 
 „Tam v žití veselém," dím v řeči nové,
 „kdys v jednom lesním údolí jsem zbloudil,
 než splnili se mého žití dnové.
 
 Když včera ráno z něho jsem se loudil,
 při návratu mně bylo toho zříti,
 jenž tou mi cestou kráčet domů soudil."
 
 On: „Za hvězdou když půjdeš, jež ti svítí,
 tu nelze tobě přístav slávy minout,
 když správně v krásném znamenal jsem žití.
 
 A kdybych nemusil tak záhy zhynout,
 tak nebe vida tobě nakloněné,
 moh' dílu tvému odvahou jsem kynout;
 
 Však nevděčné to lidstvo zaslepené,
 jež z (...)
(......)