Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
1 Na druhém břehu Nessus ještě nestál,
2 když octli jsme se znova v hustém lese,
3 kterým se nevinula žádná cesta.
4 Ne zeleň listí - barvu temnou nese,
5 ne hladké větve - drsné, uzlovité,
6 ne sladké plody - trní s jedem třese.
7 Taková houšť by ani zvěři líté
8 nebyla vhod, jež v lesích od Ceciny
9 ke Cornetu se straní půdy zryté.
10 Zlé Harpyje tam hnízdí mezi stíny,
11 jež předpovědí budoucího zmaru
12 od Strofad zapudily trojské syny:
13 Široká křídla, tváře lidských tvarů,
14 na nohou spáry, břicho opeřené
15 a k nářkům užívají zpěvu darů.
16 "Než zvídavost tě dále popožene,
17 věz, že jsi v druhém pásmu toho kruhu
18 a vyjdeš z této říše zatracené
19 do děsivého písčitého kruhu.
20 Nuž, dobře hleď, a budeš věci zříti,
21 jež víře v řeč mou jistě půjdou k duhu."
22 Já se všech stran jsem vzdechy slyšel zníti,
23 však nikde neviděl, kdo tak se hlásí,
24 a zmaten tím, už dál jsem nechtěl jíti.
25 Myslím, že myslil, že já myslím asi,
26 že od lidí, nám v křoví skrytých, vyšly
27 ty přečetné a prapodivné hlasy.
28 "Nuž," pravil mi můj mistr, "ulomíš-li
29 větvičku tady s některého kmene,
30 spatříš, co duch tvůj teď si nedomýšlí!"
31 Natáhnout ruku zvědavost mne žene,
32 utrhnu snítku keře velikého.
33 "Proč rveš mě?" slyším kmen, a z ulomené
34 větvičky stéká krev po kůře jeho.
35 Pak volá dále: "Proč mě drásáš tady?!
36 Což v duchu nemáš hnutí soucitného?
37 My lidé byli, teď jsme dřevin řady.
38 Mít větší soucit měla by tvá ruka,
39 i kdyby duše naše byly hady!"
40 Tak jako zelená louč žárem puká,
41 když spaluje se jedním koncem dolů,
42 však druhým větru svěřuje svá muka,
43 tak z oné rány vycházely spolu
44 i krev i slova výčitek a hněvu.
45 Já snítku pustil v úleku a bolu.
46 "Kdyby byl dřív moh' věřit tomu zjevu,"
47 promluvil vůdce můj, "ó duše v muce,
48 jejž já už vylíčil mu ve svém zpěvu,
49 nebyl by na tebe tak vztáhl ruce.
50 Ale že neuvěřitelné zdá se,
51 já k činu, jejž teď želím, byl mu svůdce.
52 Nuž pověz mu, kdo jsi, by mohl zase
53 náhradou obnovit tvé jméno stmělé
54 nahoře na světě, kam vrátit má se."
55 A peň: "Tvůj hovor láká mě tak vřele,
56 že mlčet nelze. Nezazlete slova,
57 jestliže snad se rozhovořím déle.
58 Jsem ten, jenž klíče srdce Bedřichova
59 měl oba, jimi sám je otvíraje
60 a s velkou slastí zavíraje znova,
61 by nikdo seznat nemoh' jeho taje,
62 že spánek jsem si porouchal i žíly,
63 tu slavnou službu věrně konávaje.
64 Však nevěstka, jež nikdy neodchýlí
65 zrak chlípný od Césara, neřest dvorů,
66 smrt společenství, v přenešťastné chvíli
67 proti mně všecky popudila k vzdoru,
68 až popuzeni popudili pána,
69 že místo v poctách žil jsem v smutném sporu.
70 Tu duše má, tak zvráceností štvána,
71 uniknout smrtí chtěla (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
