Dante Alighieri
překlad: O.F. Babler

BOŽSKÁ KOMEDIE - PEKLO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv čtvrtý

¹⁴

básník celý zesinalý - Dantův Vergilius je symbol; ale neztrácí proto lidské rysy a cit.

⁴⁷

jist si vírou býti chtěje - Dantovy pochyby mají spíš jen dramatický smysl: je velmi nepravděpodobné, že by tak hluboce věřící středověký křesťan byl pochyboval o obecně známých věroučných dogmatech té doby.

⁵³

muž mocný, plný slávy - podle apokryfu Nikodemova evangelia, tzv. Kristova sestoupení do pekel, sestoupil Kristus po ukřižování do pekel a vyvedl odtud s sebou duše spravedlivých, kteří se narodili před křesťanskou érou a nemohli tedy podle křesťanského učení být spaseni. Křesťanské báje kladou mythus o Kristově ukřižováni do r. 33 našeho letopočtu, Vergilius zemřel r. 19 př. n. 1., byl tedy v pekle "nový v ty časy" - měřeno pod zorným úhlem věčnosti.

⁵⁵

praotcův stín - biblického Adama. Dantova doba - a tím spíše v náboženských písmech - nerozeznávala mezi bájeslovnými a skutečnými historickými postavami (dokladem toho je hned zde následující výčet starozákonních postav), a to platí o celém souboru postav, které zalidňují všecky tři části Komedie: ať jde o starořímské pověsti a dějiny, o příběhy starozákonních Hebrejů nebo o postavy křesťanského světa, pro Danta byly bájeslovné postavy a příběhy i historické osoby a události rovným dílem skutečné a nepochyboval o jejich existenci.

⁷⁶

pochvala a sláva - tento motiv, u Danta častý, je zřetelným zábleskem nikoliv středověkého, nýbrž už nového, humanistického myšleni, které tak zdůrazňovalo pojem virtú (zdatnosti) a cenilo člověka nikoliv podle rodu (tj. podle feudálního hlediska), nýbrž podle toho, co dokázal sám svými schopnostmi (a to je hledisko příznačné pro myšlení podnikavců rozvíjejících se italských měst).

⁸⁰

čest nejvyššímu básníku - rozumí se Dantovu zamilovanému Vergiliovi, k němuž po tom slavnostním vstupu veršů, tónovaných do slavnostní intrády, přidružuje básník ty, kterých si nejvíc vážil. Bájného řeckého Homéra znal jen z druhé ruky, ze zpráv latinských autorů. Iliadu ani Odysseu sám nečetl - řecky podle vlastních údajů neuměl (Hostina II., XV., 6-7) a přeloženy nebyly (Hostina I. VII. 15). Nepřejímá také antickou představu Homéra - slepého starce, nýbrž vytváří středověkou anachronisujicí představu básníka s mečem, nejspíše symbolického významu. Latinské básníky znal dobře z vlastni četby: Lyrik Quintus Horatius Flaccus (65-8 př. n. l.) je tu uveden jako satirik za jednu svou sbírku satir, to označení však nemá přesně moderní význam: Saturae bývalý básně smíšeného, nejen satirického obsahu. Publia Ovidia Nasona (43 př. n. 1., 17 n. l.) znal především jako básníka Proměn, sbírky (v patnácti knihách) kratších výpravných básni - bájeslovných příběhů. Jen úzký okruh odborníků už dnes zná Marta Annaea Lucana (38-65), který napsal epos v deseti knihách Farsalia o (...)

(......)