Dante Alighieri
překlad: O.F. Babler

BOŽSKÁ KOMEDIE - PEKLO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zpěv dvanáctý

⁴

jak onou troskou - nelze s bezpečností určiti, kterou trosku a katastrofu v severní Italii měl básník na mysli.

¹²

hanba Kréty - Dante tu opět přejímá postavu a příběh z antických bájí, v nichž je Minótaurus půl muž půl býk, syn Pásifaé, manželky krétského krále Mínóa, a býka: Pásifaé k sobě přilákala býka tím, že se ukryla v dřevěné krávě, kterou jí sestrojil sochař Daidalos. Mínótaurus byl chován v královském paláci-labyrintu a živil se lidmi. Zabil ho athénský vladař Théseus, kterému poradila Mínóova a Pásífaina dcera Ariadné, jak pronikne labyrintem.

³⁸

toho, jenž sestoupil - opět narážka na Kristovu cesty do pekel; Vergilius, jako pohan, ho sám nikdy nenazve přímo jménem. V dalším navazuje na báji o zemětřesení v okamžiku Kristovy smrti (Matoušovo evangelium XXVII., 51).

⁴²

pocítil lásku - Dante navazuje na Empedoklovo učení, že působením lásky vznikl svět z chaosu čtyř živlů.

⁵⁶

Kentauři - v řeckém bájesloví půl koně a půl lidé. Kentaur Cheirón proslul moudrostí a byl Achillovým vychovatelem. Kentaur Nessus se pokusil znásilnit Héraklovu manželku Déianeiru a Héraklés ho za to zabil. Nessus odkázal Déianeiře svůj zkrvavený šat a namluvil jí, že je to prostředek, kterým si udrží Héraklovu lásku. Déianeira dala šat Héraklovi, ale jedovatá kentaurova krev hrdinu zabila. Folus je kentaur, který při sňatku Hippodamie a Peirithoa vyvolal boj mezi kentaury a Lapithy.

⁸⁸

Aleluja - hebrejsky "Chvalte pána"; zde zpěv andělských kůrů v ráji.

⁸⁹

ta přišla - Beatrice.

¹⁰⁷

Alexandr - Dante neuvádí bližší charakteristiku, a předpokládali bychom tedy, že má na mysli nejznámějšího samovládce toho jména, v jeho době známého: dobyvatele Alexandra Makedonského (IV. stol. př. n. 1.), jehož příběhy zpracovávala už starověká dobrodružná čtení a pak středověké eposy - alexandreidy, a kterého středověk zpopularisoval v anachronické postavě artušovského rytíře, ale kterého Lukan a Seneka zatracuji. Proti tomu je možné namítat, že Dante v Hostině (IV., XI., 14) naopak Alexandra chválí. Druhý výklad tedy uvádí - méně pravděpodobně - thessalského samovládce Alexandra (IV. století př. n. 1.), kterého jmenují někteří autoři (Cicero a někteří středověcí včetně Petrarky) jako tyrana jedním dechem s Dionysiem. Dionysius je zřejmě Dionysius starší, syrakusský tyran, který proslul jako ukrutník (IV. st. př. n. 1.).

¹¹⁰

Ezzelino III. da Romano (1194-1259) - pán Trivigianské Marky, byl vykřičený pro svou bestialitu: vypráví se o něm, že dal při jedné příležitosti upálit jedenáct (...)

(......)