Arthur C. Clarke

MĚSÍČNÍ PRACH
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DVACÁTÁ ŠESTÁ KAPITOLA

V tomto okamžiku bylo možná pro Seléné štěstím, že přišla o rádiové spojení. Sotva by přispělo k povzbuzení morálky jejích pasažérů, kdyby se dozvěděli, že přelidněné kluzáky míří od nich pryč.

Na plavidle teď nikdo nemyslel na úsilí zachránců. Veškerou pozornost na spoře osvětlené scéně k sobě připoutal pan Radley.

"Jak to myslíte, že všechno se stalo vaší vinou?" ozval se Pat do rozpačitého ticha, které se rozhostilo po Novozélanďanově prohlášení.

Zatím to bylo ticho jen rozpačité, nikoli nepřátelské, protože jeho poznámku nebral nikdo vážně.

"Je to dlouhá historie, pane kapitáne," řekl Radley hlasem kupodivu nezúčastněným, hlasem, v němž zazníval spodní tón, kterému Pat nerozuměl. Připomínal hlas robota a z toho Patovi běhal mráz po zádech. "Nechci říct, že jsem to já způsobil vědomě. Ale obávám se, že je to vědomý zásah, a lituji, že jsem vás do toho zatáhl. Víte - jdou po mně."

To nám tak chybělo, pomyslel si Pat. Zdá se, že se proti nám všechno spiklo. Je nás tu pár a máme mezi sebou neurotickou starou pannu, narkomana a teď maniaka. Jaká monstra se tu ještě vyrojí, než to skončí?

Vzápětí si uvědomil, jak je jeho úvaha nespravedlivá. Po pravdě řečeno, měl s osazenstvem velké štěstí. Kromě Radleyho, slečny Morleyové a Hanse Baldura (který až na jediné střetnutí, o němž už se nikdo nezmínil, nedělal žádné potíže) tu přece má komodora, dr. McKenzieho, Schusterovy, útlého profesora Džajavardhanu, Davida Barretta a ostatní, kteří vždycky bez velkých okolků udělali, co od nich chtěl. Najednou jim byl hluboce vděčný a měl je rád za to, jak mu byli nápomocní a stáli při něm, A nejvíc Zuzanu, která jako vždy měla i teď před ním náskok.

Nenápadně se obírala prací vzadu v kabině. Pat pochyboval, že vůbec někdo postřehl - a rozhodně ne Radley -, jak otevřela lékárnič- ku a skryla do dlaně jednu cigaretovou tyčinku přinášející zapomnění.

Kdyby Radley začal dělat rozruch, bude Zuzana připravená.

Zatím se zdálo, že Radley nemá nic takového v úmyslu. Dokonale se ovládal a myslel naprosto jasně. Pat u něho nepozoroval těkavý pohled šílenců ani jiné známky duševní poruchy. Vypadal přesně jako účetní z Nového Zélandu ve středních letech, který tráví dovolenou na Měsíci.

"Je to jistě vážná věc, pane Radley," řekl komodor Hansteen a úzkostlivě se snažil mluvit co nejpřirozeněji, "a promiňte, že jsme vás hned plně nepochopili. Ale kdo po vás jde a proč?"

"Pane Hansteene, jistě jste už slyšel o létajících talířích."

O létajících talířích? divil se v duchu Pat, ale komodor byl zřejmě lépe informován.

"Ano, slyšel jsem o nich," odpověděl trochu unaveně. "Setkal jsem se s tímto problémem ve starých knihách o astronautice. Asi tak před osmdesáti lety s tím bláznil kdekdo."

Okamžitě si uvědomil, jak nešťastně se vyjádřil, ale s úlevou konstatoval, že pan Radley se tím blázněním neurazil.

"Kdepak," odpověděl, "jejich historie je mnohem starší, v minulém století jim lidi pouze začali věnovat pozornost. Existuje starobylý rukopis z roku 1290, nalezený v jednom anglickém opatství, a tam je podrobný popis jednoho z nich. A to rozhodně není nejstarší zmínka. Do začátku dvacátého století přesáhl počet záznamů očitých svědků, kteří létající talíře spatřili, číslo deset tisíc."

"Moment," skočil mu do řeči Pat. "Co proboha myslíte těmi létajícími talíři? V životě jsem o nich neslyšel."

"V tom případě se obávám, pane kapitáne, že se vám nedostalo dostatečného vzdělání," odpověděl mu pan Radley hlasem, který vyjadřoval upřímně míněné politování. "Termínu létající talíř se začalo všeobecně užívat od roku 1947 pro podivuhodná plavidla většinou ve tvaru disku, která po staletí prováděla průzkum naší planety.

Je pravda, že někteří lidé propagovali označení UFO, což je anglická zkratka pro ,neidentifikované létající předměty"."

Tohle už Patovi cosi vzdáleně připomnělo. No ovšem, ten termín zaslechl ve spojitosti s hypotézou o neznámých obyvatelích vesmíru. Avšak neexistovaly žádné konkrétní důkazy, že by do sluneční soustavy někdy dorazilo cizí kosmické plavidlo.

"Vy se skutečně domníváte," vložil se do debaty další skeptik z řad cestujících, "že se kolem Země potloukají neznámí návštěvníci z vesmíru?"

"Nejen to," odpověděl Radley. "Dokonce už mnohokrát přistáli a navázali kontakt s lidskými bytostmi. Než jsme se dostali na Měsíc, měli na jeho odvrácené straně základnu. Když jsme začali vysílat kosmické sondy, které fotografovaly povrch Měsíce zblízka, zničili ji."

"Odkud to všechno víte?" zeptal se další hlas. Zdálo se, že Radley nedůvěru cestujících vůbec nebere na vědomí. Za léta si patrně na takovou odezvu zvykl. Vyzařovala z něho neochvějná vnitřní víra, a třebaže byla neopodstatněná, kupodivu působila velmi přesvědčivě.

Mentální porucha ho povznesla do království za hranicemi rozumu a zdálo se, že je v něm docela šťastný.

"Máme - spojení," odpověděl důležitě. "Několika mužům a ženám se podařilo dosáhnout telepatického dorozumění s bytostmi z talířů. Proto o nich máme dost přesné zprávy."

"A jak to, že o nich neví nikdo jiný?" ptal se další nevěřící Tomáš. "Jestliže se opravdu pohybují v našem prostoru, jak je možné, že je neviděli astronomové anebo kosmonauti?"

"Ti je také viděli," Radley se útrpně usmíval nad tak velikou nevědomostí, "jenže teď drží jazyk za zuby. Mezi vědci je tajná úmluva. Nechtějí připustit, že daleko ve vesmíru existuje vzdělanost, která naši mnohokrát předčí. Takže když kosmonaut ohlásí talíř, snaží se ho zesměšnit. Proto si to každý radši nechá pro sebe."

"Vy jste, komodore, už nějaký potkal?" zeptala se paní Schusterová, a jak se zdálo, byla na nejlepší cestě Radleymu uvěřit. "Anebo taky dodržujete tajnou úmluvu, jak to nazývá pan Radley?"

"Mrzí mě, že vás musím zklamat," odpověděl Hansteen, "ale mohu vám dát čestné slovo, že všechny kosmické lodě, které jsem kdy potkal, patří společnosti Lloyd."

Zachytil Patův pohled a nepatrně kývl hlavou, což znamenalo: "Promluvíme si o tom v přípravně." Když zjistil, že pan Radley je neškodný, docela tuhle malou mezihru uvítal. Účinně odpoutala pozornost cestujících od situace, v níž se octli. Jestliže je Radleyho blouznění dokáže zabavit, ochotně k tomu dá své požehnání.

"Tak co, Pate," začal Hansteen, jakmile je neprodyšné dveře přechodové kabiny oddělily od probíhající diskuse, "co vy tomu říkáte?"

"Myslíte, že tomu nesmyslu opravdu věří?"

"Samozřejmě, doslova a do písmene. Nesetkávám se s takovým člověkem poprvé."

Pro komodora nebyla Radleyho podivuhodná posedlost žádnou novinkou. Každý, kdo se zajímal o astronautiku dvacátého století, se s tím musel setkat. Hansteen v mládí dokonce přečetl pár knih z oné doby na toto téma. Byly to drzé falzifikáty anebo příběhy tak dětinsky naivní, že dokonce otřásly jeho vírou v člověka jako rozumnou bytost. Dráždilo ho pomyšlení, že něco takového vůbec mohlo být v oblibě, i když je pravda, že většina zmíněných knih vyšla v psychotické éře, jíž byla poznamenaná padesátá léta.

"Člověk stěží věří svým uším," stěžoval si Pat. "Teď, v naší situaci, se všichni cestující začnou hádat o létající talíře!"

"Já si myslím, že si nemůžeme přát nic lepšího," odpověděl komodor. "Co byste chtěl, aby dělali? Mám-li být upřímný, nezbývá nám nic jiného než sedět a čekat, až nám zas Lawrence zaklepe na střechu."

"Jestli se o to ještě pokusí! Co když má Barrett pravdu a vor se potopil také?"

"To se mi nezdá. Sesuv byl nepatrný. O kolik jsme klesli podle vašeho odhadu?"

Pat se zamyslel. Když si na tu příhodu vzpomínal s odstupem času, zdálo se mu, že to trvalo dost dlouho. Úplná tma a boj s prachem zmátly jeho paměť ještě víc. Mohl vyslovit jen ničím nepodložený odhad.

"Řekl bych... asi... o deset metrů."

"Vyloučeno! Netrvalo to déle než pár vteřin. Pochybuji, že bychom klesli víc než o dva tři metry."

Pat se nedokázal přinutit k takovému optimismu, ale přesto doufal, že má komodor pravdu. Věděl, že malé zrychlení se dá určit velmi nesnadno, zvláště když je člověk pod tlakem. Hansteen byl na palubě Seléné jediným člověkem, který s tím mohl mít jistou zkušenost.

Jeho úsudek je patrně správný, což je povzbuzující.

"Možná že na povrchu vůbec nic nezaznamenali," pokračoval Hansteen, "a že si teď lámou hlavu, proč nemohou navázat spojení.

Nedalo by se s tím rádiem opravdu nic dělat?"

"Bohužel ne. Jeden drát se vytrhl až na konci vedení, z vnitřku kabiny se k tomu nedostanu."

"Tak to je myslím všechno. Nezbývá nám nic lepšího než se vrátit a vydat se všanc Radleymu, aby nás obrátil na svou víru. Jsem zvědav, jestli se mu to povede."

Jules sledoval kamerou kluzáky nejméně sto metrů, než si uvědomil, že na nich vlastně není namačkáno tolik lidí, kolik by jich tam mělo být. Napočítal sedm a v záchranné četě jich přece bylo osm!

Okamžitě otočil objektiv kamery na vor, a buď dílem náhody, anebo předtuchy, která odlišuje vynikajícího kameramana od průměrného, dojel k němu přesně v okamžiku, kdy se v rádiu ozval Lawrence.

"Tady je hlavní inženýr," promluvil unaveným a zničeným hlasem člověka, který právě spatřil svůj pečlivě vypracovaný plán v troskách. "Promiňte, že jsem se odmlčel, ale jak jste jistě už sami pochopili, narazili jsme na nepředvídanou potíž.

Zdá se, že došlo k dalšímu sesuvu půdy. O jeho rozsahu zatím nic nevíme, protože jsme se Seléné ztratili fyzické spojení a na rádiové výzvy neodpovídá.

Pro případ dalších sesuvů jsem nařídil posádce, aby se odklidila trochu stranou. Nebezpečí je zřejmě velmi malé, poslední záchvěv jsme téměř necítili, ale nerad bych pokoušel osud. Pro práci, kterou teď musím vykonat, nepotřebuji pomocníky."

Před zraky milionů diváků se Lawrence sehnul k okraji voru a znovu začal pátrat způsobem, kterým zjistil plavidlo poprvé. Měl k dispozici celkem dvacet metrů sondy. Jestliže klesla Seléné níž, bude muset vymyslet něco jiného.

Tyč se nořila do prachu, a čím víc se blížila hloubce, v níž byla Seléné, tím to šlo pomaleji. Teď právě zmizela pod povrchem původní značka - 15,5 m. Sonda pronikala do těla Měsíce jako kopí.

Jak dlouho ještě? zašeptal si pro sebe inženýr Lawrence do ševelivého ticha skafandru.

Antiklimax byl téměř k smíchu, až na to, že v tomhle případě se nebylo čemu smát. Sonda klesla prachem už jen o metr a půl, tedy o vzdálenost, kterou mohl klidně překlenout rozepjatými pažemi, ani by je nemusel napínat.

Lawrence spustil sondu ještě na několika dalších místech, a tím zjistil, že Seléné poklesla nerovnoměrně, což bude daleko větší problém než původně. Její záď byla mnohem níž a celá loď se nakláněla přibližně v třicetistupňovém úhlu. To samo o sobě stačilo k zmaření jeho plánů. Spoléhal, že keson dosedne rovně na vodorovnou střechu.

Tenhle problém zatím odložil stranou, protože před ním stály jiné, naléhavější. Když teď oněmělo rádio - a inženýr Lawrence se v duchu modlil, aby to bylo jen pro poruchu dodávky elektřiny -, jak má zjistit, že cestující uvnitř lodi jsou dosud naživu? Pokud jsou, jeho sondu uslyší, ale žádným způsobem se s ním nemohou domluvit.

Ale samozřejmě že takový způsob existuje! Je to ten nejsnazší a nejprimitivnější, na který člověk po sto padesáti letech elektronického věku málem nevzpomene.

Lawrence se zvědi a zavolal kluzáky čekající opodál.

"Můžete se vrátit, nebezpečí nehrozí. Seléné klesla jen o pár metrů."

Na miliony diváků úplně zapomněl. Ačkoli nový postup záchranné operace musejí teprve vypracovat, byl už zas ve svém živlu.