Robin Cook

EPIDEMIE
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

22. neděle 24. března 1996, 9. 00

JACK byl zabrán do jednoho ze svých odborných časopisů o soudní patologii, když vtom zazvonil telefon. Jelikož toho rána ještě nepromluvil,jeho hlas zněl chraplavě.

„Neprobudila jsem tě, že ne?“ zeptala se Laurie.

„Jsem vzhůru už několik hodin,“ ujistil ji Jack.

„Volám, protože jsi mě o to požádal,“ řekla Laurie. „Jinak bych v neděli ráno takhle brzy nevolala.“

„Pro mě to není brzo.“

„Ale dostal ses domů hodně pozdě,“ namítla.

„Nebylo tak moc pozdě,“ uklidňoval ji. „A kromě toho, já se probouzím vždycky brzo, bez ohledu na to, kdy jdu spát.“

„Totiž chtěl jsi, abych ti dala vědět, pokud by včera v noci byly ve Všeobecné nějaké případy úmrtí na infekce. Takže nebyly. Janice mi, než odešla, řekla. že v nemocnici dokonce ani nikdo další horečkou Skalistých hor neonemocněl. To je dobrá zpráva, že?“

„Moc dobrá,“ souhlasil.

„Na mé rodiče jsi včera udělal dobrý dojem,“ dodala.

„Doufám, že ses bavil.“

„Byl to moc příjemný večer. Upřímně řečeno, je mi trapně, že jsem u vás zůstal tak dlouho. Díky za pozvání, a že děkuju i rodičům za jejich velikou pohostinnost.“

„Musíme to ještě někdy zopakovat,“ prohodila.

„Určitě,“ souhlasil.

Rozloučili se, Jack zavěsil telefon a pokusil se znovu se začíst. Ale myšlenky na včerejší večer ho odváděly od čtení.

Bavil se moc dobře. Vlastně se bavil líp, než by si byl uměl představit, a to ho mátlo. Pět let se úmyslně uzavíral do sebe a ted docela bez varování zjistil, že je mu dobře ve společnosti hned dvou zcela rozdílných žen.

Na Laurie se mu líbilo, jak snadné a samozřejmé bylo pobývat v její společnosti. Terese na druhé straně uměla být svá, dokonce i když se o něho pečlivě starala. Oproti Laurie budila v jistém smyslu trochu strach, ale na druhé straně byla jakousi výzvou, lákající k rozlousknutí, což se více přibližovalo jeho riskantnímu způsobu života. Ale teď, když měl příležitost vidět Laurie, jak jedná s rodiči, oceňoval její otevřené vřelé chování čím dál tím víc. Uměl si představit, že mít za otce slavného kardiochirurga pro ni nebylo vůbec snadné.

Když,starší generace odešla, pokusila se s ním Laurie zapříst ryze osobní hovor, ale Jack podle svého zvyku odolal.

A přece byl v pokušení. Po dosti otevřené rozmluvě s Terese předešlé noci byl překvapen, jak mu dělalo dobře povídat si s někým, komu na něm záleží. Ale nakonec dal přednost své obvyklé strategii a vrátil rozhovor zpátky k Laurie a dozvěděl se o ní pár nečekaných věcí.

Nejvíce ho překvapilo, že nebyla zadaná. Vždycky předpokládal, že někdo tak přitažlivý a citlivý jako Laurie bude mít nějakou známost, ale ona dokonce tvrdila, že ani nechodila s mnoha muži. Vysvětlila mu, že měla nějakou dobu známost s jedním policejním detektivem, ale nevyšlo to.

Nakonec se Jackovi podařilo začíst se znovu do časopisu.

Četl, dokud ho hlad nevyhnal do blízkého lahůdkářství. Když se vracel z oběda, viděl, že na basketbalovém hřišti se začínají scházet hloučky hráčů. Měl chuť se ještě trochu protáhnout, a tak pádil domů, převlékl se a přidal se k nim.

Hrál několik hodin. Bohužel se mu střelba nedařila tak, jako předešlého dne. Warren si ho nemilosrdně dobíral, zvlášť když na něj hrál po několik zápasů osobní obranu. Vynahrazoval si tak potupu porážek z předešlého dne.

Ve tři hodiny, po další prohře, která znamenala, že by musel sedět alespoň po tři příští hry a možná i víc, to Jack vzdal a vrátil se do svého bytu. Dal si sprchu a chtěl znovu číst, ale uvědomil si, že myslí na Terese.

Netoužil, aby ho podruhé odmítla, a tak se původně nechystal jí zatelefonovat. Vydržel to do čtyř. Koneckonců vždyť ho sama požádala, aby jí zavolal. A co víc opravdu s ní potřeboval mluvit. Pověděl jí toho na sebe tolik, že mu teď vadilo, že jí vlastně neřekl celou pravdu. Měl pocit, že jí toho dluží víc.

Když vyťukával její číslo, byl ještě nervóznější než včera večer.

Tentokrát byla Terese vstřícnější. Vlastně přímo překypovala elánem. „Včera večer jsme s tím pořádně pohnuli,“ oznamovala hrdě. Zítra s tím vyrukujeme u prezidenta a výkonného ředitele. Díky tobě je tenhle nápad s nemocniční čistotou a nízkou infekčností velká trefa. Docela se bavíme nad tvým nápadem na sterilizaci.“

Konečně se dostal k tomu, aby se jí zeptal, zda by s ním nezašla na kávu. Připomněl jí, že to byl původně její návrh.

„Moc ráda,“ řekla bez váhání. „Kdy?“

„Co třeba hned teď?“

„To se mi hodí.“

Sešli se v malé francouzské kavárně na Madison Avenue mezi Šedesátou první a Šedesátou druhou, příhodně blízko agentuře Willow and Heath. Jack tam byl dřív než Terese. obsadil stolek u okna a objednal espresso.

Terese přišla chvilku po něm. Nejdřív mu zamávala oknem, a když pak vešla, přivítala se s ním rituálem naznačujícím polibek na obě tváře. Objednala si u čekajícího číšníka cappuccino bez kofeinu.

Naklonila se přes stolek a popadla Jackovu ruku. „Jak ti je?“ zeptala se. Podívala se mu přímo do očí a pak na čelist.

„Zřítelnice jsou stejné, vypadáš dobře. Myslela jsem, že budeš samá modřina a podlitina.“

„Je mi líp, než jsem očekával.“ přiznal.

Terese se pak pustila do vzrušeného monologu o svém nadcházejícím předvádění návrhů a jak krásně všechno hraje dohromady. Vysvětlila mu, čemu říkají „ripomatie“, neboli účelová kombinace dříve natočených záběrů, a jak se jim podařilo jednu takovou věc dát dohromady s natočenými sekvencemi z jejich předchozí kampaně pro Národní zdravotní.

Řekla, že to je ohromné, a jak dobrý dojem vyvolává Hippokratova idea ,neučiníš nikomu újmy.

Jack ji nechal mluvit, dokud nevyčerpala téma. Polkla pár doušků cappuccina a zeptala se ho, co dělal on.“Hodně jsem přemýšlel o našem rozhovoru v pátek v noci. Dělá mi to starosti.“

„Pročpak?“

„Byli jsme k sobě navzájem otevření, ale já nebyl úplně,“ přiznal. „Nemám ve zvyku mluvit o svých problémech. Pravda je, že jsem ti neřekl ten příběh celý.“

Terese postavila šálek na stůl a zadívala se mu do tváře.

Jeho tmavěmodré oči na ni upřeně hleděly. Tvář mu pokrývalo strniště, očividně se toho dne neholil. Pomyslela si, že za jiných okolností by mohl nahánět obavy, možná i strach.

„Má žena nebyla jediná, kdo tehdy zemřel,“ promluvil váhavě.

„Taky jsem ztratil obě dcery. Bylo to letecké neštěstí.“

Terese těžce polkla. Cítila, jak jí vlna emocí stáhla hrdlo.

Jackova zpověď bylo něco, co vůbec nečekala.

„Problém je v tom, že se za to pořád cítím zatraceně zodpovědný,“ pokračoval. „Nebýt mě, neletěly by tím letadlem.“

Terese pocítila prudký příval soucitu. Po chvíli řekla: „Já jsem taky nebyla úplně upřímná. Řekla jsem ti, že jsem přišla o dítě. Neřekla jsem ti ale, že to bylo nenarozené dítě, a že ve stejném okamžiku jako to dítě jsem ztratila i schopnost ještě někdy nějaké mít. A aby toho nebylo málo, muž, za kterého jsem byla vdaná, mě opustil.“

Několik minut nemohli Jack ani Terese promluvit, jak měli stažená hrdla. Konečně Jack prolomil mlčení: „Vypadá to, jako bychom se zkoušeli přetrumfnout svými osobními tragédiemi,“ řekl pokoušeje se o úsměv.

„Jako dvojice trpící depresivními stavy,“ souhlasila Terese.

„Mému psychoterapeutovi by se to moc líbilo.“

„To, co jsem ti řekl, je samozřejmě přísně soukromé.“

„Nehloupni,“ ujistila ho. „Totéž platí i pro tebe. Kromě mého terapeuta jsem se s tím ještě nikomu nesvěřila.“

„Já vůbec nikomu. Dokonce ani terapeutovi.“ S pocitem úlevy, že si odhalili svá nejvnitřnější tajemství, si pak povídali o příjemnějších věcech. Terese, která vyrostla v New Yorku, byla šokovaná, když se dozvěděla, jak málo toho Jack ve městě navštívil od doby, co tu žije. Chtěla ho vzít do Cloisters, až skutečně přijde jaro.

„Bude se ti tam moc líbit,“ slíbila.

„Už se těším,“ usmál se.