Karel Klostermann

DOMEK V POLEDNÍ ULICI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV.

Asi hodinu cesty jižně města Plánice, půl hodiny cesty na sever od Zavlekoma, ležícího na císařské silnici, vedoucí z Klatov k Horažďovicům a odtud dále k Strakonicům, k Vodňanům a Budějovicům, rozkládá se široká hladina Hnáčovského rybníka.

Věnec hor kol do kola, suché vršiny, tvaru dosti stejného, některá holá, jiná řídkým, zasedlým borovím zcela nebo z části porostlá; na pustých kamenitých svazích odrážejí se paprsky sluneční, světlo jako by se lámalo, v modravé závoje spřádalo s lehounkými parami vystupujícími z kotliny; v rozsedlinách temné stíny, kusy zelené, žloutnoucí políčka, celá ta stafáže jihočeské hornatiny, dosti jednotvárné a přec k srdci tvému mluvící řečí tvou, tvůj rodný kraj, jenž na tebe zří přívětivým okem staré matičky, jejíž osmáhlá, rozbrázděná tvář se na tebe usmívá plna lásky…

A rybník sám, vyplňující větší část kotliny, roztěká se skoro do nepřehledná; odrážejí se v jeho hladině mraky a mráčky po nebi plující, i modry blankyt i sluneční zář; tu tiše, matně se rozkládá, jako roztavený kov, onde čeří se vlny jeho, pohra vají s dopadajícími na ně prškami, lámou je, černají se, hoří žlutým plamenem, rdí se do nachová do fijalová, vyhazují dlouhé pruhy sněhobílých pěn na zažloutlé písčiny břehu.

Na severu víska Hnáčov jakoby z vody vystupovala: šedé zaprášené zdivo, zeleným mechem potažené doškové střechy, kus lesklé bílé omítky. Na východě rybník přechází v hustá koryta; rákosí jako les, zelené, šelestící, skoro vždy v pohybu; půda mokrá, vodou nabobtaná; černé tůně, bahna potažená žabincem, naplněná tuhými vodními řasami.

Modrá, zelená, zlatohlavá šídla poletují jako bludné drahokamy, živé šperky matky přírody; zamihnou se, koupají se v jasu, zmizí, objeví se zase, křižují se rychlým letem, stíhají se, stápějí v černých vodách štíhlá, zlatolesklá těla; stáda dlouhonohých, žlutě žíhaných komárů hrají si nad vodami, prohánějí se němě, noří nohy pod hladinu, jež lehounce se zakrouží. –

Vysoko ve vzduchu krouží bílí rackové, vydávajíce drsné skřeky; kvílí čejky a knihy; v mokré trávě vrzá chřástal; v sítí syčí lysky, plavou kačky štěbetajíce, jako by si povídaly, houpají se, noří skvoucí hlavy pod vodu; potápky plovou řadou, ponoří se jako by na všeobecný povel, a opět se objevují.

Časem se vymrskne široký kapr, zaleskne se v slunci, jako bronzem polit; zašplouchá voda, závin v dlouhých světlem zlatě žíhaných kruzích; jinde vyhazují se malé rybky, jedna za druhou, jak se honí za koupajícími se muškami a komáry.

Za teplých letních večerů myriády žab provádějí svůj koncert, jenž nezaniká s padajícími nočními stíny, kdy černé vody pohlcují fosforová světla nebeské báně: vříská to, kváká, brouká, heká, kuňká, rochtá, vrčí, a z rokytí vyznívá táhlý, příšerný hukot lovícího bukače.

Toť kus revíru našeho přítele Flašky z dosti vzdálené Chuchle. V létě sem ovšem dochází zřídka. Co by tu dělal? Letního času nikdo žab nejí, a na jiný lov není zařízen; to leda tak při příležitosti něco vezme s (...)

(......)