Karel Klostermann

DOMEK V POLEDNÍ ULICI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V.

Kdybys byl mezi živými, můj dobrý Františku jsem jist, že bys se ohrazoval proti všelikému pokusu představit tě veřejnosti; najmě bys protestoval, kdybych o tobě chtěl povídati něco chvatného, čestného: to to! Kdybych tě veřejně potupil, jako se stává často lidem nejlepší vůle, to by tě mnohem méně vzrušovalo. Vzal bys potupu na vědomí, řekl bys, že jí zasluhuješ, odpustil bys mi – co dím? odpustil! – zasypal bys mne veškerou neskonalou dobrotou svého zlatého srdce a požehnal bys mi…

Ale ty nedlíš již mezi námi, můj zlatý, tys odešel do končin, z nichž nikdo se nevrátil. Kůrové andělští tě uvítali na boží slávě a připravili ti věčný stánek. Je ti teď blaze. Rád bych tě oslovil plným tvým jménem, ale ostýchám se – zdá se mi, že i tam na výsostech by se tě taková publicita nemile dotkla. Kdož tě znali, poznají tě bez toho, tvoje jméno se ozve na mnohých rtech, a kdož tě neznali osobně, což jim z toho, jak ti říkali, dokud jsi kráčel po našem světe! Nejsi jediný svého druhu, jsi typ, boží rataj míru, rek sebezapírání; o trpitelích tvého rázu nepíšou ani noviny, o dobrých skutcích jejich nezví veřejnost, jako zví o almužnách mocných pánů a milionářů, uštědřujících tisící díl ze svého přebytku. Tys nerozdával drobty spadlé se stolu svého, ba chléb svůj jsi podával a sotva drobtů pojídával. Chudinkým jsi se narodil, chudince jsi žil a chudinký jsi se odebral se světa. Tvá památka buď požehnána!

Říkávali o tobě, žes býval člověk nepraktický. Měli pravdu, ale což tobě byla praktika světská! čím tobě byl pohodlný život! Zda kdy jsi pomyslil, že bys měl jako jiný člověk nároků domáhati se dobrého bydla? Dostalo se ti údělem holubičí prostoty, o hadí prozíravost jsi nestál. Skládal jsi slova jak jsi uměl; na tvých kázáních nebývalo řečnických ozdob, snad ani mnoho logiky, ale kdo tě slyšel, nenaslyšel se, a struny srdce daly ohlasu, a útěcha se snesla na duši; co tvá ústa mluvila, bylo slovo Boží. Nezapomenu do své smrti jednoho tvého kázání; mluvil jsi o božím slitování. Co jsem živ, nic mě tak nedojalo, tolik útěchy neposkytlo, mysl nepovzneslo. V malém venkovském kostelíčku, na prostinké kazatelně jsi stál, a jak slova tvá plynula, bylo mi, jako bych stál na prahu ráje, a – odpusť mi, Františku – tvé trochu kostrbaté věty, tvá prostá skladba, tvé těžkopádné obraty nezaplašily illuse, jež se mne zmocnila. Napadli mi apoštolé rybáři při moři Galilejském, a podobalo se mi, že slyším jednoho z nich, a Kristus Pán mi tanul na mysli, an děl: »Blahoslavení jsou chudí duchem, neboť jejich jest království nebeské.« –

A když bylo po kázání, pravil jsem k sobě: Hle, ten ubohý faráříček, zrudlý v obličeji, trochu šilhavý, zdlouhavý, zajikavý, oč více útěchy ti dal než největší mudrci tohoto světa, u nichž jsi hledal poučení…

Devět dlouhých let jsi žil v Habarticích, a když jsi odešel odtamtud, mnoho jsi si nepřilepšil. Nemohu si pomoci, mám za to, že Reverendissimi při nejdůstojnější konsistoři v Č. Budějovicích se trochu podivili, (...)

(......)