Karel Klostermann

DOMEK V POLEDNÍ ULICI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KOCHANOVICKÁ EPOPEJE.

I.

Pan starosta.

Podlesská vesnice, někde na rozhraní okresů Sušického, Kašperskohorského a Strakonického. Rozkládá se polokruhem na nizoučkém svahu a dřímá v letním parnu jako ohromné zvíře na polo svité, prohřívající se v paprscích slunečných. Hlava zvířete: zámeček v barokovém slohu vystavěný, šedý a vetchý, se střechou začernalou, nad niž vyčnívaly dvě vížky nestejné výše, podobné boltcům kočičích uší; levá přední tlapa: bělostná sýpka – pravá pak panský dvůr, stojící na samém svahu, klonící se, jako kdyby chtěl spadnout na zelené louky, kdyby tělo jej nedrželo k sobě; zadní nohy a dlouhý ohon tři řady nízkých chatrčí, třemi směry podle; silniček ve vsi vybíhající. Mezi hlavou a těmito okončetinami hromadil se trup, kostrbalý, všelijak žíhaný, bíle zažloutle, hnědě, zarudle. Nebylo lesklé to zvíře, ba vypadalo, jako by se bylo vyválelo v bělavém prachu, než ulehlo na žlutě a zeleně kostkovaný koberec luk a rolí, v kotlině mezi řídkým borovím porostlými vršky, báňovitými, tu rozstupujícími se, onde blíže k sobě lnoucími, v pelechu přírodou daném.

Neboj se ohromného zvířete, milý čtenáři: spí, spí neustále ve dne v noci, i když světla jeho hoří noční tmou. Zdá se pak ovšem, že prociťuje, že natahuje údy, že chrapotem dýše, ale to je přelud: zvíře se neprobudí; možná, že usnulo na věky bez křečí v tiché agónii; že setlí pomalu v týž bělavý prach, jenž kryje jeho srst. Přistup blíže. Byť srdce dosud tlouklo, byť jakýs takýs život probíhal cévami, tlapy jeho se nepozdvihnou, čelisti jeho ztrnule zející, se nesevrou, aby tě utratily.

Kterýs samozvaný lékař, se prohlásil, že Kochanovice – tak některak říkají tomu spícímu zvířeti – trpí úbytěmi a snětí starých, že hyne od okončetin do hlavy. Hlava prý ještě vydrží, ale moc dlouho prý také už ne, neuzdraví-li se okončetiny, a o tom prý pochybuje. Musil by mu někdo podávat trochu více a trochu silnější píce, a než se takový dobrodinec ukáže, ač najde-li se vůbec, dobrou noc, mé ubohé Kochanovice! – spěte dále svým začarovaným snem, až vás někdo probudí k novému životu v příštích aeonech, nebo až se na vás vyplní stará báj o ptáku Fénixovi, jenž se z popela svého obrozoval. Dobrou noc, zatím!

Je tu devět sedláků. Mají pozemků, co bývalé milostivé vrchnosti jim jich nechaly; dlužno podotknout, že přes svoji nepopiratelnou otcovskost tyto vrchnosti nehnaly svou nezištnost a otcovskou péči o svěřené sobě Bohem nerozumné synáčky do těch krajností, aby jim byly obětovaly nejlepší pozemky. Napřed tu seděli vladykové různých plemen; po nich – Bůh sám ví, jakými náhodami a příhodami, tito přestali býti mozkem obývajícím hlavu nahoře uvedeného zvířete – ujali se otcovství velcí páni odněkud z ciziny sem zavítavší, kteří tu honili zajíce a koroptve, jinak málo se ukazovali a znenáhla z toho, co bývalí vladykové sedláčkům ponechali, za málo peněz a ješté méně dobrých slov přikupovávali, rozumí se za účelem pozaokrouhlení svého panského majetku, z něhož se (...)

(......)